Svaté královny na nebesa vznesenie svatá cierkev po všem světu slaví. O kterémžto vznesení takto se píše: Když byla matka božie, jakž sú staří mistři spamatovali, šestdesát let vstáři, po svého milého syna na nebesa vstúpení dvanádcte let na tomto světě živa byla, to měla v obyčeji, že všecka miesta, tu kdež Ježíš Kristus křtěn, umučen, pochován, z mrtvých vstal, na nebesa vstúpil, na všaký den pro miloště navštěvováše, vzdychajíc a túžiec po svém milém synu. A když se jednoho dne jejie srdce u velikém túžení znamenitě zažhlo, již přielišného túženie snésti nemohla, v ta doba u veliké brzkosti s nebes archanjel Gabriel k nie sstúpil a tu se jie s velikú světlostí ukázal, s počestným poklečením se pokloniv, jie jejie skončenie zjevil a řka: Zdráva buď, matko božie, královno nebeská, přijmi požehnané vzkázanie od svého milého syna. Dávámť to tvé svaté milosti věděti, že třetí den umřeš a již tebe tvój milý syn v nebesiech se vší nebeskú říší vesele čaká. A toť sem róžku palmy z ráje přinesl, kterúžto róžku po svém skončení před svými nosidly nésti kážeš.
Této všie řeči potvrzuje svatý Augustin v jednom kázaní o jejiem svatém skončení a takto řka: Když ten přeslavný čas přišel, v němžto milý Ježíš Kristus chtěl svú milú matku k sobě z tohoto světa do nebes vzieti, obyčejného archanjela k nie poslal, aby jie jejie skončenie zjevil. A to proto učinil, aby se nezamucovala, neb od přirozenie člověk každý smrti čakající má v srdci zamúcenie. Ten archanděl před ní se postaviv, od jejieho syna poselstvie promluvil a řka: Čas jest, takť praví hospodin, syn tvój milý, abych tě, matko, k sobě vzal. Jakož
