svatý Dominik rukú na bratří pokynuv, vece: Jezte, bratřie milá, nebť nám jest hospodin tento chléb poslal. Co jest bóh divóv skrze svatého Dominika světu ukázal, to jest vše na potvrzenie viery křesťanské učinil.
Jednoho času se píše, že jeden, v němžto mnoho běsóv bieše, před svatého Dominika přiveden. Tehda svatý Dominik štólu na se vzem, jednu stranu štoly běsníku na hrdlo převěsil, zapoviedaje diáblóm, aby toho člověka viece nemučili. Tehda diáblové počechu výti a řkúc: Proč na nás ty muky, otče svatý, přepúštieš, nechať vyndem. K nimžto svatý Dominik vece: Nepustím vás odtadto, jeliž mi rukojmie postavíte, že se zase v toto tělo nevrátíte. K tomu diáblové odpověděchu: Kteraké my tobě rukojmie móžem postaviti? K nimžto svatý Dominik vece: Tyto svaté, jichžto těla v tomto kostele odpočívají. K tomu diáblové vecechu: Těch my rukojmí mieti nemóžeme, neb naše zaslúženie jim i všem dobrým sú protivna. K tomu svatý Dominik vece: Musíte rukojmie mieti, jinak vás z této muky nepropustím. Tehda diáblové dlúho o tom túlavše, přišedše k svatému Dominiku, řekli: Aj toť, sme na těch svatých obdrželi, žeť sú naše rukojmie a toť znamenie, jdi, truhlu, v nichžto těchto svatých hlavy sú schovány, ohlédaj a tu truhlu převrácenu nalezneš. A tak šed i nalezl. A ten člověk diáblóv zproštěn, bohu chválu vzdal.
Událo se také svatému Dominiku v jedné vlasti kázati, jehožto jedny sprostné staré ženy, an káže, uslyševše, před ním padše, vecechu: É, sluho boží, vzezři na ny, pověz nám, jest li
