vše by byl to sobě za omyl početl.
To se také zvláště o něm čte, že jeden čas v jednom domu když bieše večeřal, počechu opět znova stoly ubrusy přikrývati. Tehda svatý German otázal: Komu stuol připravujete? Oni odpověděchu: Připravujem oněm dobrým hostem, ješto v noci chodie. To uslyšav svatý Germanus, bedlivě těch hostí čakal, chtě viděti, kterací by byli. V tu hodinu uzřel, ano diáblové v člověčie tváři v duom jdú, jimžto inhed boží mocí přikázav, aby se z domu nehýbali, všicknu čeled vzbudiv i otázal, znají li ty jisté hosty. A když jemu pověděchu, že sú jich súsedi, kázal svatý Germanus všie čeledi do jich domóv jíti. Tehda čeled ona šedši, všecky súsedy doma nalezli. A tak nalezeno, že diáblové po domiech chodiece, lidmi obluzováchu. Ty diábly svatý Germanus z domu boží mocí viec pryč zahnal.
Jeden také čas do britanské země jdúc, jeden svatého Germana učedlník na cestě se roznemohl a v tom městě, jemužto Cormandora dějí, složil se i umřel, a tu pochován. A když se zase German z Britanie vrátil, kázal hrob toho svatého učedlníka odkopati a jeho jménem zavolal a řka: Kterak se máš, chceš li ještě se mnú na světě popracovati? Tehda ten učedlník ožil a k svatému Germanu promluvil a řka: Dobréť bydlo mám, nechciť se opět na svět vrátiti. Svatý German vece: Milý synu, a ty tu u boze odpočívaj. V tu hodinu inhed ten učedlník v hrobě sedě, hlavu opět na zemi skloniv i umřel a tu opět zakopán. To se také píše, že když svatý Germanus u britanské vlasti slovo božie kázáše, na králový dvuor s svými mlazšími šel, tu jeho
