ze všie vlasti znamenití lidé se k němu sjeli. A když tu krále Heroda v krásném rúše, od zlata a od střiebra stkviece se na slunci, uzřechu, pro velikého počestie vzezřenie jeho lidé naň hlédajíc, k němu vecechu: Až do tohoto času tebe jako člověka cti hodného sme se báli, a již tě výše nad přirozenie člověčie známe. To pochlebovánie Herodes s velikú libostí slyšal, a tu když jemu najvětčí čest činichu, pohleděv nad se, uzře, ano výr nad ním sedí. V tu hodinu Herodes s velikú úžestí na lidi vzezřev, vece: Aj toť, já, jehožto za boha mějiešte, již umřieti musím. A tak inhed črvie jeho třeva u břiše bolestivě zhryzli, proněžto pátý den hrozně umřel. To o něm Jozefus v devaterýchnádct kněhách starého popsánie. A tak svatá cierkev slaví zproštěnie svatého Petra.
Druhé tento hod, jakžto se píše, proto ustaven jest, že Alexander, papež šestý po svatém Petru, s jedniem ciesařovým starostú, jemužto Hermes řiekali, jehož bieše Alexander papež na vieru obrátil, u Kvirina, kniežete římského, oba ruozno věziešta. Tehda jednú římské knieže přišed k tomu starostě ciesařovu, promluvil k němu a řka: Divím se tobě, že sa člověk múdrý, zbavils se dóstojného starostvie a přídržíš se jiného přiebytka, jenžto jako sen nic nenie. Jemužto Hermes vece: Též sem já před některými lety mněl a posmieval sem se všemu jinému a jenž sem se tohoto světa přídržal a budúcieho sem života nic netbal. K tomu Kvirinus odpověděl: Ukaž mi to, že jest budúcí život a inhed mě v své vieře
