snědli, upustichu. Ta zvěř v zahradu všedši, svatých se nikdiež nedotknula. To zlé viery lidie uzřevše, inhed meči ta dva svatá protkli až do smrti. Potom těla jich blažený Kvirinus žák, jenž dvoje svěcenie mějieše, pochopiv, tajně v svém domu pochoval. Dálo se to po božiem narození dvě stě padesát třetie léto. Amen.
Život svatého Germana
Svatý Germanus byl velikého rodu z toho města, jemužto jméno Alchizidorus bylo, ten do Říma na učenie poslán. Tu tak daleko v učení nad jiné prospěl, až jeho římská kniežata sobě za zvláštnieho rádci vzvolivše, do rozličných zemí u pilném poselství sláchu a potom nad Burgundí starostú jej učinichu. V tom svém světském stavu tak bujně své věci vedl jest, že v loviech i v rozličném ješitném veselí velmi myslivý bieše. V tom přiebytce nad tiem městem Alchisidorem, odkadž urozením bieše mocně vládna, měl jedno dřevo divně krásné, od ratolestí urostlých krásně rozvedlé. Na kterémžto dřevě, což zvěři kde ulovil, všecky hlavy zvieřecie pro div a pro ješitnú chválu na tom dřevě pověsiti kázal. A když jej svatý Amator, tehdajší toho města biskup, z toho ješitenstvie často jeho tresktal, v jeden čas, když Germanus doma nebieše, svatý Amator to dřevo porúbiti kázal, proněžto Germanus, vrátiv se, u velikém hněvu biskupovi zabitím hrozil. Tehda svatý Amator biskup zjevením ducha svatého zvěděv, že svatému Germanu po něm biskupem býti, zavřev se s Germanem v kostele, promluvil k němu a řka: Synu milý Germane, potvrď tebe ve všem dobrém hospodin, ale tohoť prosím i radím, aby na to
