ani král, ani žádný úředník ku pokrmu nepozval. Tehda jeden králóv pod rataje s pastvy se vrátiv, uzřel svatého Germana, an s svým tovařistvem hlad a zimu trpí, vzem svój obrok od dvora, do svého domku jich pozval. A jediný telček doma maje i ten jim zabiti kázal. A když bylo po večeři, tehda svatý Germanus všecky kosti toho telete na kóži položiti kázal, a tu se bohu pomodliv, to tele z mrtvých vzkřiesiv, hospodářovi vrátil. Potom nazajtřie svatý Germanus krále potkal a jeho pilně otázal, proč by jemu byl v svém dvoře hospody nedal. To král uslyšav, nic jemu odpověděti nemohl. Jemuž inhed svatý Germanus vece: Jdi z královstvie pryč, ať lepší miesto tebe králem bude. V tu dobu svatý Germanus božím přikázaním svého hospodáře oráče i s hospodyní před se pozvav, králem jeho přede všemi v té zemi učinil i potvrdil. Od jehožto rodu ti jistí oráčovici kniežata v té zemi sú až do dnešnieho dne. To bylo jemu snadno učiniti toho mocí, jenžto malým bičem kupecké lidi z chrámu vyhnal, avšak nižádný nic proti němu řéci nesměl, jakžto se ve čtení píše.
Také jeden čas přistúpiv svatý German k hrobu svatého Casiana biskupa, stoje nad hrobem, otázal a řka: Kterak se máš, Casiane? Tehda hlas, ano všickni slyšie, z hrobu odpovědě a řka: Velmi v dobrém bydle sem a v sladkém pokojíku odpočívám, čakaje dne súdného, když příde mój spasitel súdit živých i mrtvých. K němužto svatý Germanus vece: Odpočívajž na dlúhé časy v milém Jezukristu a za ny snažně pros, abychom mohli obdržeti na bohu radostné z mrtvých vstánie a v nebesiech věčné přebývanie. Potom
