Frontonius biskup mši zpievaje, stran oltáře po epištole, jakž biskupové sedají, na své stolici usnul. Tu se jemu Ježíš zjevil a řka: Mój milý Frontoní, chceš li již naplniti, cos někdy mé hospodyni Martě sliboval, vstana spěšně pojdiž za mnú. V tom vidění svatý Frontonius za ním šel a tak s Jezukristem, jakžto se jemu vidělo, do Taraškona všedše, nad svaté Marty tělem všicku službu dospěvše, jimaž žáci zpievajíc odpoviedali, ctně sta svýma rukama pochovala. A když u Petragoře žákovstvo pěním před svatým čtením dospěli, tehda jáhen chtě svaté čtenie čísti, k svatému biskupu Frontoniovi přistúpil, chtě od něho požehnánie vzieti, jej na stolici ubudil. Tehda biskup, jedva procítiv, vece: É, bratřie milá, proč ste mě ubudili. Večas Ježíš Kristus k své dávné hospodyni Martě mě vedl a tu sme jejie tělo oba spolu pochovala. A protož inhed pošlete tam posly, ať nám přinesú prsten a rukavice, ješto smy tam ostavili, nebo chvátaje sem, poručil sem je kostelníkovi, že ste mě brzo ubudili. V tu dobu poslové tam běževše, všecko tak nalezli, jakž svatý Frontonius řekl. A tu prsten a rukavici vzemše, že druhé rukavice zakřišťan vrátiti pro svědečstvie nechtěl, zase se vrátili a ten prsten a rukavici biskupu Frontoniovi dali. Tehda svatý biskup Frontonius poče jim praviti a řka: Ještěť vám viece pravím: Když to svaté tělo pochovavše, z kostela ven jděchom, jeden bratr učený odtad bidlem za náma vyběže a Jezukrista otázal a řka: Kto si ty a kterak tobě řiekají? K tomu Ježíš nic neodpověděv, knížky, ješto v ruce držieše otevřené,