Tu svatá Marta veliké množstvie diáblóv uzřevši, poče se bohu snažně modliti a řkúc: Bože, otče mój, mój milý hosti, sebrali sú se ke mně moji nepřietelé, aby mě sehltili, a držie přede mnú mé všecky nedostatky napsány, co sem kdy učinila. Proněžto prosím tvé svaté milosti, nevzdaluj se ode mne, rač mi mocný spomocník býti. A jakž tu modlitbu dospěla, tak uzřela u vidění, ano k nie jde jejie sestra, Maria Mandaléna, diržiec v rukú pochodni a všecka světla zhaslá jí zažiehajíc. Tu se počešta svými jmény vzývati a v túž hodinu Ježíš Kristus k nim vstúpil a takto k nie promluvil: Poď ke mně, má milá hospodyně, tu kdež sem já, tu ty se mnú budeš. Tys mě do svého domu přijímala a já tě v svój v nebeský přijmu přiebytek a všecky, ješto kdy jméno tvé vzývati budú, milostivě uslyším. Po malé hodině jejie se skončenie přiblížilo i kázala se ven vyvésti, aby mohla k nebesóm ležieci hleděti. Tu, jakž žádala, na zemi, popelem posuvše, položena, před sebú svatý kříž držeti kázala i jala se bohu modliti a řkúci: Hosti mój drahý Jezukriste, rač mě, své chudé služebnice, stráže býti a jakož si ráčil někda v mém domu hostinsky odpočívati, takež mi již rač v svém věčném přiebytku hospodu dáti. V tu hodinu kázala před sebú pašiji o božiem umučení, jížto svatý Lukáš píše, čísti. A když toho slova dočtú, ješto spasitel na kříži pně řekl: Otče, v tvoji ruce porúčiem duch mój, tak inhed svatá Marta duši pustila.
Nazajtřie když podlé svaté cierkve obyčeje kněžie v třetie hodinu okolo jejie těla slavnú službu tu v Taraškoně činiechu, v ta doba odtud za několik mil vzdál svatý
