rytieřstvo jmá. Proč ste inhed přijevše ke mně poctivě neřekli: Nero tě k sobě zóve. A já bych byl inhed přišel. Tehda odtad tak svázána pryč k ciesařovi vedechu, tepúc Celsa pacholíka, an pláče, veléc jemu spieše za ním běžeti. A když je Nero uzřel, kázal je v žalář vsaditi, až by vymyslil, kterými by je mukami umořil.
V ty časy Nero ciesař své lovce lovit zvěři poslal. I netáhli počieti loviti, až se veliká moc zvěři vyrazivši, v jeden sad v Neróv uběhši, mnoho lidí ranila i zbili a sám Nero ciesař odtad s uraženú nohú na svú sien jedva utekl. Pro kterýžto úraz mnoho dní ležal, až se v jednu hodinu na tato dva svatá rozpomanuv, jal se mysliti a řka: Najspieš mi se to přihodilo, že se na mě bohové moji hněvají proto, že sem tyto vězně tak dlúho živil. Proněžto inhed kázaním ciesařovým svatého Nazaria a toho pacholíka Celsa rozličně trýznivše, před ciesařem postavichu. A když Nero uzře, ano se jich tváři jako slunce stkvějí, mnieše, by to jich čáry bylo, protož inhed vece: Zbavte se svých čáróv a našim se bohóm modlte. Tehda inhed svatého Nazaria do chráma k modlám vedli. Tu poklek, hospodina poprosil, aby se ty modly obořily. Netáhl se pomodliti, až se všecky zlámachu. To uslyšav Nero, kázal jej v moře uvrci a řka: Dobře střežte, bude liť chtieti utéci, jmúc užžete a popel po moři rozespěte. V tu dobu Nazarius a ten pacholík Celsus na bárku vsazen a tu na vysoké moře vzpluvše, z bárky je vyvrhli. A tu se v tu dobu veliká búře na moři vztrhla. A když se velmi ti, jenž na bárce biechu, bojiechu, aby neztonuli, želejíc toho, což sú nad těmi svatými
