žábu pozřieti dachu a to svým mistrovstvím učinichu, že žába u břiše poče živa býti, jedúc a rostúc břicho jemu obtiežila. V těch časiech poče Nera břicho boleti. Pozvav lékařóv k sobě, vece jim: Přizřete k tomu, totoť mě dietě velmi dusí, jižť déle trpěti nemohu, učiňte, ať porodím. Tehda jemu lékařstvie dachu, jímžto hroznú žábu z hrdla se krví vyvrátil. I vecechu mistři jemu: Protoť jest tak hrozné to, cos urodil, žes času přirozeného nechtěl čakati tomu porození. Tu Nero přikázal, aby ten jeho národ byl krmen i chován v jednom sklepě dlúhé časy.
A také se to o něm píše, že se jednú rozpomanuv, kterak jest byl krásný oheň, kdyžto Trója, to veliké město, hořalo, kázal Řím sedm nocí zažiehati na vše strany. Všel pak na vysokú veži i poče se v kráse velikého plamene kochati, na vše strany hlédaje a vesele pozpěvuje, jakžto o něm římská kronika píše. Těch i jiných bláznovství déle od něho Římené trpěti nemohli, se vší obcí naň se obořichu i vyhnachu jej z města. A když za ním tak běžiechu, vida již, že utéci nemóže, polapiv jedno dřevo, zuby mu konec obostři, břichem na to dřevo padl i proklál se na obě straně, a tak u velikém bludu hanebně svój život dokonal.
Svatého Prokopa Čecha
Byl v české zemi jeden opat, jemužto jméno bylo Prokop, Čech urozený. Jehožto svatý Kvirillus biskup slovenskému písmu naučil. Najprvé byl světský kněz všie cti plný, příkladu přesvatého, života přečistého. V jedné časy poče mysliti, kterým by činem od zlého světa odstúpě, přivinul se k svému
