mluviechu a řkúce: Aj toť učedlník nepravého proroka, božieho ustavenie přestupníka. To slyše Helizeus, v ničemž nezúfal od mistra svého, a protož, což na bohu prosil, dvoje pospořenie ducha svatého obdržal. Takež jakž kolivěk svatý Pavel měl mnoho učedlníkóv milých, však v nikterémž neodpočíval duch jeho jako v tobě, Timotee, nebo ty si s ním trpěl rozličná pokušenie i bez čísla mnohé truchlosti a tos učinil s veselým i s pokorným srdcem. Zajisté tys sám jediný duostojen byl obdržeti daróv takých podařenie. Toť také buď známo, milý bratře Thimotee, že když svatého Petra s kříže sněli, jeho svatá hlava v celosti s tělem bieše. Ale když svatého Pavla od těla hlavu vzemše, mezi jiné sťaté do jámy zavrhli, jiež křesťané potom nalézti dlúho nemohli.
A když mnozí časové přešli, tu jámu král vycíditi kázal, tu sú s rozličným chomradem svatého Pavla hlavu vyvrhli, mimo nižto jda jeden šťastný pastýř, na svú ju sikolec zdvihl a podlé stáje svých ovčiček postavil, nad nížto po tři noci nebeskú světlost viděl. I šel do města římského, pověděl pánu svému, že takú světlost viděl. Po jehožto řeči ten jistý pán jeho vyšed, túž světlost viděl. Do města se zase vrátiv, římskému patriarchovi, kněžím i kniežatóm i všem starostám pověděl, kterýžto vyšedše a ohledavše vecechu: Zajisté totoť jest hlava svatého Pavla. Vyšed Fabellio patriarcha se všeho Říma množstvím, vzem
