hlavu i nesl ji na zlatém stolci, i pokusichu se, chtiec svatého Pavla hlavu k jeho svatému tělu přiložiti. Tehda patriarcha poče toho brániti a řka: My to vieme, že v tomto městě mnozí světí v dávné časy sú smrt vzeli, jichžto údy i hlavy od pohanóv rozmetány a potom neshledány. Protož této hlavy k jeho svatému tělu nesmiem přičiniti, ale vyložiec tělo svatého Pavla, tuto hlavu u noh položmy a bohu prosbu snažnú vzdajme: Jest li toto jeho svatá hlava, přijednaj se k jeho svatému tělu. V tom jemu všickni povolichu a, jakž řekl patriarcha, činichu. Tu se tělo k své svaté hlavě obráti i spoji se tak cele i tak krásně, jakžto bylo za jeho zdravie. Ten div všickni vidúce, slavnú chválu bohu vzdachu, jenžto kraluje v svém veleslavenství věky věkóm. Amen.
O smrti Nerově ciesaře
Potom jakžto jeden mudřec praví Aristotileš: Malé zablúzenie na počátce veliké blúzenie činí na skonání. Když jest to ten nemúdrý Nero ciesař diáblovým naučením chtěl nad apoštoly konati, pro zlého čarodějníka Šimona apoštolóm život odjieti, dopustil naň bóh hrozné v smysle blúzenie a potom hanebné skonánie. Kterak jest v smysle blúdil, o tom se takto píše, že Nero jednoho svého mistra mějieše, jemužto Seneka diechu. Ten jeho zmladi pěstoval a jakžto slušie choval, a když na starost za Nerova ciesařstvie odplaty za svú službu čakáše, pozvav jeho Nero, kázal jemu voliti, na kterém dřevě chce oběšen býti, řka:
