milému hospodinu Jezukristu, jakžto i učinil, ote všeho svého sbožie i od přátel přirozených i dobytých se vzdálil, na púšť zašel a tu v jedné jeskyni tisíc diáblóv tajně přebýváše, a ta jeskyně od Kúřemě města za dvě míli vzdál nad řekú Sázavú bieše. A že jakžto svaté čtenie praví, světlo na sviecen vstavené své světlosti nemóž skrýti, takež tohoto svatého otce svatost divným božím osviecením po všech krajích se pronesla. Počechu k němu lidé rozliční choditi na púšť, jeho se modlitbě porúčejíc a od něho rozličné utěšenie duši přijímajíc, nebo bieše muž přesvatý, všeho milosrdie plný, v svaté múdrosti znamenitý, řeči i vzezřenie pokorného, v rúše, v krmi i v pití přeskrovný, pravé viery naučitel přesnažný, jeho promluvenie duch svatý hřiešným oslazováše. Protož mnozí jeho poslúchajíce rady, na své hřiechy vzdychajíce, s pláčem se jich kajíce, domóv se od něho vracováchu. To taky svatý Prokop v obyčeji mějieše, že to, což svýma věrnýma rukama vydělal, kopaje, seje, žně, tiem tak mnoho milosrdně chudé krmil, jako by před sebú Jezukrista viděl. Otevšad k němu běžiechu rozliční lidie, žádajíc s ním na púšti ostati a podlé jeho svatého příklada bohu slúžiti. Tehda ducha svatého ponucením jal se dělati kostela na čest bohu a svaté královně a svatému Janu, křtiteli božiemu. A tu přijal k sobě několiko bratróv ctného života a svatých mravóv, s nimižto se v svatého ducha vóli sjednav, přijal zákon svatého Benedikta. A tak bydle v své pokoře s nimi, za najmenšieho