K němužto svatý Prokop vece: Nemni, synáčku, by tu milost hospodin s tebú pro mě neduostojného učinil, ale pro tvé nábožné viery potvrzenie to jest tobě král nebeský ukázal.
Těch časóv také byl jeden člověk, v němžto zlý duch bieše, i byl přiveden k svatému Prokopu, zdali by mu svatý Prokop pomohl. Tehda diábel zvola a řka: Co já tobě činím, Prokope, proč mě odtadto honíš? To řekl diábel i poče tiem člověkem hrozně lomoziti. Tehda svatý Prokop tomu člověku postiti se přikázal, poručiv jeho jednomu bratru, i jal se také svatý Prokop sám zaň postiti a veliké modlitby činiti. Po tom dni poče nad ním svatý Prokop zaklínaje podlé obyčeje čísti, vyletě z toho člověka črt v črného ptáka postavě i sede na kostelnie střeše. V tu dobu svatý Prokop na modlitbu se odda a ten ptáček inhed na zemi se svaliv, na čtvero se rozraziv i zmizal, a ten člověk byl viec diábla prázden.
Jedněch časóv také slyšeny sú hlasy diáblovy volajíc a řkúc: Běda, běda, co tento muž nepravý a nemilostivý bydlí v jeskyni v této, již toho déle trpěti nemóžem, ale zdvihnúce se se vším tovařistvem, bydlmiž na púšti, jiežto Lobek dějí. Tu nám ani jiný žádný viec nepřekazí, když nám tento Prokop bydliti tuto nedá. Často také k němu rozliční lidé přicháziechu nemocní, kteréžto uzdravováše a jim pilně přikazuje, aby nepronášeli, neb se světské chvály snažně střežieše. Avšak se to všech tajiti nemožieše, jednú jedni lidé k českému kniežeti, jemužto Břetislav řiekáchu, přistúpivše, jemu pověděchu o svatého otce Prokopa svatosti.
