v svém domu pochoval a na jedněch kniežkách jich svatý život vešken popsav, v hrobě u nich v hlavách položil. Jichžto těla mnoho časóv, ano o nich nižádný nic nevie, v zemi sú ležala. Ale za časóv svatého Ambrože jsú nalezena. O tom se takto píše, že se zjevil svatému Ambrožovi jeden člověk podobný k tomu, jako svatého Pavla na stěně píší, a ten promluvil a řka: Tu jsú svatá těla těch svatých, ješto jsú, všeho světa věci potupivše, mé sú rady uposlúchali. A protož kopaj na tom miestě, kdežto stojíš, dvanádcte noh vzhlúbi nalezneš přikrytu truhlu a v hlavách knížky napsané o jich svatém životě. Tehda svatý Ambrož to uslyšav, okolních biskupóv k sobě pozvav, sám najprvé kopati počal a všecko tak, jakž svatý Pavel byl pověděl, tak nalezl. A jakž koli viece než tři sta let ta svatá těla v zemi sú ležala, však sú tak nová nalezena, jako by toho dne byla pochována. Zatiem jeden slepý přišed, jakž se brzo nosidl dotekl, tak inhed prozřel a mnoho jiných svatých divóv bóh skrze ně učinil, jemužto jest čest i chvála věky věkóm. Amen.
O desieti tisíciev svatých rytieřóv
Když po božiem umučení i po slavném jeho vzkřiešení i na nebe po vstúpení za Adrianova ciesařstva bieše ještě málo křesťanstva, Adrianus chtě zvěděti svú moc i svój lid viděti, kázal se lidem sebrati všem svým, po sedmém dni vstáti, chtě s svými nepřáteli boj bráti. Tehdy přijidechu k němu králóv šest, chtiec pomáhati
