vedla.
Ale ten předrahý květ první v české zemi v svaté vieře vzkvětlý, svatá Lidmila, vnuka svatého Václava svatému Čtení podlé křesťanské viery jeho učieci chováše. Tehda milostivý utěšitel duch svatý tak jeho dietěcie srdce vnitřním vdešením byl rozpálil, že jeho svatá učenie jako světlé jiskry od něho jdúc se stkviechu a jeho osviecené promluvenie jako plovúcie srdce sladce od jeho svatých úst pocházieše. Proněžto skrze jeho svatého slova snažné kázanie všecka česká země slavně jest osviecena. Netolik slovem, ale i rozličným příkladem, neb se tak o jeho svaté milosti píše, že jest byl přečistého života, tělesenstvie své bez poškvrny choval a vždy žádaje, kterak by pro Jezukrista svú krev prolil. Proněžto spravedlnost svaté viery ne tajně, ale zjevně kázáše, vždy se bohu nábožně modlil bedlivě, i ve dne i v noci, boha následuje ve všech svatých skutciech, v almužnách, milosrdenství i u pokoře nad jiné své rovně znamenitě prospieval.
Těch časóv závistivá Drahomíř, nemilostivá pohanka, žádajíc nad svú ččí, svatú Lidmilú, kněžstvo české země obdržeti, dva šeředná násilníky, jimažto jména byla Tuman a Guman, do Tetína na hrad poslala, aby tam jdúce věrnú boží služebnici, svatú Ludmilu zahubili. A tak se stalo, od tú dvú jest udávena a ta svatá duše do nebes vzata. Potom ta nemilostivá Drahomíř pohanka jala se křesťanóv nenáviděti a jim mnoho zlého činiti. Ale syn jejie, svatý Václav, vieru křesťanskú, jakž jeho byla svatá Lidmila, babka jeho, naučila, tvrdě držieše, navracuje zase ty rozehnané křesťany a jim milostivě v jich potřebách pomáhaje. Tu také zvláštní pokoru činieše, že oplatky tajně
