odtad ani skočiti ani kam utéci moha, velmi sobě stýskal, neb svých čáróv moc v tu hodinu bieše ztratil. Ale svatá Justina, bojiec se, aby dolóv skoče se neurazil, po řebří jeho dolóv kázala svésti, aby jeho jako zloděje jmúc nezahubili, vystřiehajíc jeho, aby přestal od bláznového milovánie.
A když ve všem svém pokúšení uzřel se diábel přemožen, vrátiv se a postavil se před Cypriánem. Jemužto Cyprianus vece: Vidíš li, že si i ty přemožen. Zač stojí všecka hubená moc vaše, že nemóžete jedné dievky přemoci, ale ona nad vámi, což jie libo, páše. A protož chci tomu, aby mi pověděl, čí mocí ona to činí a od koho tu moc má! K tomu diábel vece: Chceš li mi přisieci, že mne neostaneš, pronesuť, odkadť tu moc má. K němužto Cyprianus vece: Pověz mi, skrze koho mi kážeš přisieci! K tomu diábel vece: Přisež mi skrze mé veliké moci, že se ote mne nikda neodlúčíš. K tomu Cyprián vece: Přisáhámť tobě skrze tvú velikú moc, že se od tebe nikdy neodlúčím. Tehda diábel, již jist jsa, jemu vece: Ta moc, pro nižto k té svaté dievce přistúpiti nesmiem, jest moc svatého kříže. Neb jakž se brzo požehná, tak nad ní žádné moci nemám. K tomu Cyprianus vece: Tehda jakž já vizi a znamenám, ukřižovaný jest větčí. Tomu diábel odpovědě: Ovšem větčí jest než my všickni a ještě viece. Všecky, ješto my přelstíme, on na věčné muky odsúdí. K tomu Cyprianus vece: Když jest to tak, tehdy já mám ukřižovanému s právem slúžiti, abych u věčné muky neupadl.
