na jedné krásné rovni vojensky se položil. To uslyšav Maximianus, k nim své rytieřstvo poslal, vzkazuje, aby přijedúc, bohóm obět vzdali. I otevzkázali jemu světí a řkúc: Věz to, žeť smy křesťané a toho nikterakž učiniti nemóžeme. To ciesař uslyšav, s velikým hněvem opět k nim rytieřstvo poslal, aby anebo bohóm je obětovati připudili, anebo z nich vždy desátého vyčítajíce stínali. Tehda ti světí s velikú radostí druh před druhem pro Jezukrista na smrt chvátajíce, pod meč šíji skýtieše.
Tehda svatý Mauricius mezi ně jasně vstúpiv, k nim promluvi a řka: Tovařistvo milé, velikú toho radost mám, vida vás tak hotově pro Jezukrista jdúce na smrt. Tyto přátely naše stínati sem přepustil, neb sem vás ke krve prolití pro křesťanskú vieru snažny viděl. A na tom sem také našeho spasitele kázanie poslúchal, jenž svatému Petru, vida, an protivníky sieci chce, přikázal a řka: Obrať svój meč v nožnice. A protož, bratřie milí, vidúc okolo sebe našeho svatého tovařistva těla mrtvá ležiece, a jich nevinnú krví smy zekrvaveni, slušie nám po nich, pro Jezukrista krev prolévajíc, vesele jíti. Protož, vidie li se vám, ciesařovi vzkažmy: Tvojiť smy rytieři a pro obecné dobré v našem odění beze všie zrady, ničehož se nežásajíc, hotovi sme vítěziti, ale viery křesťanské nikterakž neostaneme! To poselstvie ciesař uslyšav, kázal opět ze všeho svatého zástupa desátého vyčítajíc stieti. A jakž se to brzo stalo, tak jeden z znamenitějších těch svatých rytieřóv jménem Experinus svatého zástupa korúhev pochytiv, mezi své svaté rytieřstvo vstúpiv, s dobrú myslí promluvi a řka: Náš přešlechetný
