„Nerozdierajmy jie, ale losujmy o ni, čie bude.“ Aby sě písmo doplnilo řka: Rozdělili jsú sobě rúcho mé a o mé rúcho metali jsú losy. A to jistě rytieři učinichu.
J19,25 A stojiechu podlé křížě Ježíšova jeho mátě a sestra jeho mateře, Maria Kleofova a Maria Magdalena. J19,26 Tehdy když uzřě Ježíš máteř stojiece i učedlníka, jehož milováše, vecě mateři svéj: „Ženo, toť, tvój syn!“ J19,27 A pak vecě učedlníku: „Toť, tvá mátě!“ A ot toho času přijě ji učedlník za svú. J19,28 Potom věda Ježíš, že již jest všecko dokonáno, aby sě písmo doplnilo, povědě: „Pil bych.“ J19,29 A tu bieše sud plný octa. Tehdy oni húby plné octa obloživše yzopem, podachu jeho ustuom. J19,30 Tehdy kdy vzě Ježíš ocet, povědě: „ Dokonáno jest.“ A nachýliv hlavu, vypusti duch.
J19,31 Tehdy Židé (že bieše pátek), aby neostala těla na kříži v sobotu (že bieše veliký ten den sobotní), prosichu Piláta, aby ztlúkli jich hnáty a dolóv sebrali. J19,32 Protož přišedše rytieři, prvnieho zbichu hnáty i druhého, ješto bieše s ním ukřižovaný. J19,33 Ale k Ježíšovi když přijidú a uzřěchu jej již umřěvše, nezlúpachu jeho hnátóv, J19,34 než jeden [z ]text doplněný editoremrytieřiev oštěpem jeho bok otevřě a inhed vyjide krev a voda. J19,35 A jenž jest viděl, ten svědečstvie dal jest a pravé jest jeho svědečstvie. A on vie, že pravdu mluví, abyšte [i]text doplněný editorem[866]i] et lat. vy věřili.J19,36 Nebo sě jest to stalo, aby sě písmo naplnilo: Kosti nezlúpáte z ňeho. J19,37 A opět jiné písmo praví: Uzřie, jehož jsú zakláli.
J19,38 Pak potom prosil jest Piláta Ozěp z Alimatie (protože bieše učedlník Ježíšiev, ale tajný pro strach židovský), aby sňal tělo Ježíšovo. I přěpusti Pilát. Tehdy přišed sně tělo Ježíšovo. J19,39 A také přijide Nikodemus, jenž bieše přišel k Ježíšěvi v noci najprvé, nesa směsicě myrry a aloe, bezmál sto liber. J19,40 Tehdy vzemše tělo Ježíšěvo, obvinuchu je prostěradly s drahými mastmi, jakož jest obyčěj Židóm hřésti sě. J19,41 I bieše na tom miestě, kdež jest ukřižován, zahrada a v zahradě nový rov, v ňemžto jest ještě ižádný nebyl položen. J19,42 A protož tu pro pátek židovský, že bieše bliz rov, vložichu Ježíšě.
Dvadcátá kapitola
J20,1 Pak v jednu sobotu Maria Magdalena přijide ráno k rovu, a ješče bieše tma, i uzřě kámen otvalený ot rovu. J20,2 Protož běžiec jide k Šimonu Petru a k jinému učedlníku, jehož milováše Ježíš, i povědě jima: „Vzěli jsú hospodina z rovu a neviemy, kde jsú jeho položili.“
J20,3 Tehdy vyjide Petr i onen jiný učedlník i jdiešta k rovu. J20,4 I běžiešta spolu, ale onen jiný učedlník přědběže Petra i přijide dřieve k rovu. J20,5 A když sě vchýli, uzřě prostěradla položena, ale sám nevjide. J20,6 Tehdy přijide Šimon Petr stíhajě jej i vjide v rov i uzřě prostěradla položena J20,7 a pásmi, ješto jest byla na jeho hlavě, ne s prostěradly položenu, ale rózno zavinutu na jednom miestě. J20,8 Tehdyž také vjide i onen učedlník, jenž bieše první přišel k rovu, i uzřě i uvěři. J20,9 Nebo ješče nevědiechu písma, že jest on musil z mrtvých vstáti. J20,10 Pak opět otjidú učedlníci sami k sobě.
J20,11 Ale Maria stáše vně přěd rovem plačíc. A když plakáše, schýlivši sě vezřě v rov J20,12 i uzřě dva anjely
