[140v]číslo strany rukopisuněco zachvacují pýchy zákonníkóv, kteří neb mnějí potupiti nevinné, neb rozvázati sě domnievají vinné, ano před Bohem ne súd kněžský, ale hřiešných život sě hledá[50]k tomuto místu se vztahuje přípisek na okraji: „to jest Buoh hledí ne k súdu kněžskému, ale k životu hřiešníkóv, že želejí li, tehdy odpustí, neželejí li, neodpustí“. Čteme v Levitiku o malomocných. Tu, kdež přikázáno bylo ukázati sě kněží, že měli li by malomocenstvie, aby tehdy od kněží nečisti byli[51]na okraji přípisek „to jest ukázáni“ ne by kněžie malomocné činili a nečisté, ale aby měli známost[52]na okraji přípisek „uměnie ku poznání“ malomocného[53]na řádkem připsáno „člověka“ a mohli rozeznati, který čistý a který nečistý jest. Protož jako tam[54]na okraji připsáno „v Zákoně starém“ kněz malomocného činí[55]nad řádkem připsáno „ukazuje“ nečistého, takež i tuto[56]na okraji připsáno „v Novém zákoně“ svazuje[57]nad řádkem připsáno „vinného oznamuje“ neb rozvazuje[58]nad řádkem připsáno „nevinného“ biskup neb kněz. Ne ty, kteříž nevinní[59]nad řádkem připsáno „svazuje“ jsú neb vinní[60]nad řádkem připsáno „rozvazuje“. Ale z úřadu svého, když hřiechóv[61]nad řádkem připsáno „hřiešníkóv“ slyší rozličnost, vie[62]na okraji připsáno „to jest má věděti z Písma“, který[63]nad řádkem připsáno „člověk“ rozvázán má býti a který svázán.“ To die svatý Jeroným. Z této řeči mistr hlubokých smyslóv takto zavierá[64]nad řádkem připsáno „to jest řeč“, řka: „Teď zjevně ukazuje sě, že nenásleduje Buoh cierkve súda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy súdí[65]na okraji připsáno „to jest nesúdí Buoh po kněžích a po sbořiech, jenž bývají zklamáni“, ale Buoh vždy súdí podlé pravdy, i v odpuštění vin, i v zadržení.“ Ambrož die takto[66]na okraji nečitelný latinský přípisek: „Slovo božie, to věz Kristus, odpúštie hřiechy, ale kněz úřad svój vydává, ale ne mocí pravú činí, točíš vedlé výklada nemá moci odpuštěnie viny ani pokuty věčné, ale službu[67]na okraji přípisek „to jest má úřad“ ohlašovánie[68]na okraji přípisek „to jest aby ohlašoval“. Opět tudiež psáno jest: „Ten sám hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřěl jest.“ Tato všecka řeč založenie má v tomto slově božiem v čtyřidcáté a třetie kapitule Izaiáše[69]na okraji připsáno Isaie 43: „Já sám shlazuji nepravosti a hřiechy lidské.“ A k tomu mistr hlubokých smyslóv die: „Z Písma[70]nad řádkem připsáno „to jest svatého“ zdravě[71]nad řádkem připsáno „to jest dobře“ smysleti[72]na okraji připsáno „to jest rozuměti“ a řéci móžem, že sám Buoh hřiechy odpúštie a zadržuje, avšak cierkvi[73]nad řádkem připsáno „to jest sboru“, na okraji k témuž přípisek „křesťanskému v kněží“ dal jest moc svazovánie i rozvazovánie[74]nad řádkem připsáno „to jest že mají moc svazovati i rozvazovati“. Ale jinak on[75]nad řádkem připsáno „Buoh“ svazuje a rozvazuje. A jinak cierkev. Neb on toliko svú mocí odpúštie hřiechy, i duši že čistí od vnitřnie poškvrny i od viny[76]nad řádkem připsáno „od dluhu“ věčné smrti rozvazuje.“ To mistr[77]nad řádkem připsáno „to jest die“. A vykládá: „Kterým odpustíte[78]nad řádkem připsáno „lidem“ hřiechy, točíš odpuštěny zjevíte[79]nad řádkem připsáno „ohlásíte“, odpúštějí sě jim[80]nad řádkem připsáno „od Boha“. A kterých[81]nad řádkem připsáno „lidí“ zadržíte, točíš zadrženy zjevíte[82]nad řádkem připsáno „ohlásíte“, nepobluzujíce, zadržieni sú jim.“

Aj, tak stojí na stěně u Betlémě pro výstrahu bludóv, aby lidé věděli, že nenie na vóli kněžské, aby hřiechy, komuž by kolivěk chtie, odpustili neb zadrželi. Neb to jest na vóli a na moci božské, na moci Krista člověka a na skrúšení neb zatvrzení člověka v jeho duši, tak že má li hřiešník pravú plnú žalost na své hřiechy, že jest jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Buoh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jest jemu ty hřiechy. A kněz má raditi jemu, kterak sě má káti, a má jemu takto zjeviti neb pověděti: Aj, milý bratře, poňavadž želéš srdečně hřiechóv a již nechceš viece hřešiti a ufáš milosrdnému Spasiteli, žeť jest je odpustil, odpuštěniť jsú tobě hřieši, budiž dobře živ, neroď viece hřešiti a kaj sě statečně, prospievaje v dobrých skutciech až do smrti.

Kapitola čtvrtá

Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: že mnějí druzí lidé, by měli svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv a jiných vládařóv duchovních i světských ve všem poslúchati, což přikáží, buď zlé, neb dobré. A toho sě zvláště kněžie chápají, nechtiece srozuměti, že všelikú zlost Pán Buoh jest zapověděl a že on jest najvyšší pán. Protož když který kolivěk člověk přikáže komu, aby učinil kterú zlost, to věz hřiech, nikoli nemá toho učiniti, neb má viece poslúchati