[139v]číslo strany rukopisuA to vědúce Židé, řekli sú ve čtení svatého Lukáše v páté kapitole: „Kto móž odpustiti hřiechy, jedné sám Buoh?“ Pak druhé odpuštěnie hřiechóv slove podsvémocné, to věz pod svémocným najprvé. A to odpuštěnie hřiechóv příslušie Kristu, jelikožto jest člověk, protože člověctvie jeho jest sjednáno s božstvím v jedné osobě, kteréžto člověctvie bylo jest příčina prvá, jíž jest člověk každý vyvolený od zatracenie věčného vykúpen, neb Kristus, jsa pravým Bohem a pravým člověkem, jelikožto člověk práci, utrpenie, haněnie a smrt najohavnější a najukrutnější trpěl jest pro hřiechy náše. Protož die svatý Isaiáš v 53. kapitole hlasem všech vyvolených: „Věru, neduhy náše on jest trpěl a bolesti náše on jest nesl. A my mněli sme ho jako malomocného a bitého od Boha a poníženého. A jistě on raněn jest pro zlosti náše, potřien jest pro hřiechy náše. Pokánie[28]nad slovem nečitelný přípisek pokoje našeho na něm a zsinalostí jeho uzdraveni jsme.“ Tak die svatý Isaiáš, ukazuje, kterak milostivý Ježíš trpěl jest za ny a sňal náše hřiechy. A tak odpustil i odpúštie mocí podsvémocnú jelikožto člověk, neb tu moc má od božstvie, a tak od svaté Trojice. A té moci tak nemóž nižádný mieti kromě člověka, jenž jest pravý Bóh a pravý člověk, neb ktož by měl neb mohl mieti tu moc, tehdy by musil, jsa Bohem a člověkem, veden býti k smrti jako beránek velmě jsa pokoren, o kterémžto beránku die svatý Jan Křtitel: „Aj, beránek boží, aj, jenž snímá hřiechy světa.“ Pak třetie odpuštěnie hřiechóv slove služebné, to věz proto[29]k tomuto místu se vztahuje latinský přípisek na okraji, že službú duchovní bývá[30]nad řádkem připsáno „A kteréž kolivěk rozviežete na zemi, budú rozvázáni i v nebi“ o odpuštěnie hřiechóv, jakož službú křtu svatého neb kázaním svatým, radú dobrú, těla božieho dávaním, modlitbú, zpovědí neb příkladem života svatého. A toto odpuštěnie hřiechóv bývá od kněží a k nim příslušie vedlé oné řeči Spasitele našeho v dvacáté kapitole svatého Jana[31]na okraji připsáno „Io 20“: „Vezměte Ducha svatého, kterým odpustíte hřiechy, budú jim odpuštěni, a kterým zadržíte, budú zadrženi.“ A opět ve čtení svatého Matúše v osmnádsté kapitole[32]na okraji přípisek „Mt 18“: „Věru pravi vám: kteréž kolivěk zaviežeti na zemi, budú zavázáni i v nebi. A opět v šestnádsté kapitole svatého Matúše[33]na okraji přípisek „Mt 16“: die Kristus cierkvi svaté v Petrovi: „Tobě dám klíče královstvie nebeského, což kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi. A což kolivěk rozviežeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi.“

Aj, již máš hřiechóv odpuštěnie. Prvé svémocné, jenž na samého Boha slušie. Druhé podsvémocné, jenž na samého Krista jelikožto člověka slušie. Třetie služebné, jenž na kněží slušie. A to třetie nemóž býti bez prvého a bez druhého. Protož die Spasitel v dvadcáté kapitole svatého Jana[34]na okraji přípisek „Io 20“: „Beze mne nic nemóžete učiniti.“ A že Ježíš, spasitel milostivý, jest pravý Buoh, protož má prvú moc, aby hřiechy odpustil. A že také jest člověk, jenž jest trpěl pro náše hřiechy, protož má i druhú moc jakožto najlepší kněz a sluha cierkvi svaté, jenž die v dvadcáté kapitole svatého Matúše[35]na okraji přípisek „Mt 20“: „Syn člověka nepřišel jest, aby jemu slúžili, ale aby slúžil a dal svú duši na vykúpenie za mnohé.“ A ktož rozumie této řeči, ten móž lehcě písmo sjednati a sváry lidské