stvoři[138v]číslo strany rukopisutelé a duostojnější než Panna Maria, čistá bohorodicě, jenž jest tělesenstvie Kristovo počala, potom Boha pravého člověka urodila. Ač jest božstvie ani počala ani urodila. A proti těm bludóm jest o stvoření tato prvá kapitola u Betlémě na stěně napsána. Stvořiti. Svatý Augustin die[3]na okraji latinský přípisek: „Nenie slušné některého stvořitele, jedné Boha věřiti ani nazývati.“ Augustin[4]na okraji latinský přípisek: „Ani dobří ani zlí anjelé mohú stvořitelé které věci býti.“ Damascenus[5]na okraji latinský přípisek: „Ti, kteříž pravie, že anjelé jsú stvořitelé které věci, jsú usta otcě svého ďábla, jenž lhář jest i otec jeho.“ Anselmus[6]na okraji latinský přípisek: „Sám Buoh stvořitel jest[7]nad řádkem připsáno „to jest činitel hřiecha“.“ Bernart v kázaní k Petrovi k papežovi: „Tělo Kristovo nerodí sě, neplodí sě, netvoří sě, ale v rukú kněžskú spolu činí sě,“ točíš že Bóh svú mocí, slovy svými, kteráž die kněz, činí, že v rukú kněžskú spolu bývá i tělo Kristovo i zpósob chleba, ale ani sě tu tělo Kristovo rodí ani stvořuje, neb nepočíná sě znova, ač posvátně tu počne býti.

Protož, kněže, měj na tom dosti, že jsa bez hřiechu smrtedlného, když mši slúžíš, obětuješ tělo Kristovo k boží chvále za lidské i za své hřiechy, jehož ty těla nemóžeš stvořiti, ale pán Ježíš, řka ta slova svá skrzě tě: „To jest tělo mé,“ učiní, že chléb bude tělem jeho. Též řka: „Tento kalich“, to jest víno v kalichu, „jest krev má“, učiní, že víno bude krev jeho. A jistě, kněže, dosti tobě jest, když dóstojně jako věrný sluha obětuješ svému spasiteli tu drahú a dóstojnú obět. A čím pokorněje a s větčí žádostí, tiem dustojnějie. A čím sě viece chlubíš, tiem sě viece tupíš a nejsi hoden obětovati té oběti.

Kapitola druhá

Druhý blud jest o věření tento: že velé kněžie věřiti v Pannu Mariji, v svaté a v papeže, nerozumějíce, že jiné jest věřiti v některú věc, jiné věřiti o té věci. A jiné věřiti té věci. U příkladě: aj, jiné jest věřiti v Boha, jiné o Bohu a jiné Bohu. V Boha věřiti jest, vieru majíce, Boha najviece milovati. Ale o Bohu věřiti jest Písmo, jenž o němž jest, za pravé mieti. A pak Bohu věřiti jest vše, což Buoh die, za pravdu mieti. Z toho máš, že ktož Boha najviece nemiluje, ten, ač všemu Písmu, že pravé jest, věří, však v Boha neb v Bóh nevěří. Tak věří ďábel a každý křesťan, kterýž, jsa v hřéše smrtedlném, drží, že Písmo svaté jest pravé.

Druhé máš z toho, že v nižádnú věc kromě Boha nemáme věřiti, protože nižádné věci kromě Boha nemáme najviece milovati. A tak nemáme v Pannu Mariji, matku boží, věřiti, neb jie nemámy najviece milovati. Ale máme o ní věřiti, že ona, ostavši pannú čistú, mocí boží, Boha Ježíše Krista nám k spasení jest urodila. A že ona po pánu Ježíšovi jest jedna osoba zvláštnie, najduostojnějšie, i nad anjela každého, i nad každého apoštola, i nade všecky panny, mučedlníky i kněží. Kromě toho, že cierkev svatá, jenž jest sbor všech vyvolených k spasení, kteréhož sboru Kristus jest hlava a Panna Maria úd. Ta, řku, cierkev svatá, jenž jest chot Kristova