něco zachvacují pýchy zákonníkóv, kteří neb mnějí potupiti nevinné, neb rozvázati sě domnievají vinné, ano před Bohem ne súd kněžský, ale hřiešných život sě hledá . Čteme v Levitiku o malomocných. Tu, kdež přikázáno bylo ukázati sě kněží, že měli li by malomocenstvie, aby tehdy od kněží nečisti byli ne by kněžie malomocné činili a nečisté, ale aby měli známost malomocného a mohli rozeznati, který čistý a který nečistý jest. Protož jako tam kněz malomocného činí nečistého, takež i tuto svazuje neb rozvazuje biskup neb kněz. Ne ty, kteříž nevinní jsú neb vinní . Ale z úřadu svého, když hřiechóv slyší rozličnost, vie , který rozvázán má býti a který svázán.“ To die svatý Jeroným. Z této řeči mistr hlubokých smyslóv takto zavierá , řka: „Teď zjevně ukazuje sě, že nenásleduje Buoh cierkve súda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy súdí , ale Buoh vždy súdí podlé pravdy, i v odpuštění vin, i v zadržení.“ Ambrož die takto : „Slovo božie, to věz Kristus, odpúštie hřiechy, ale kněz úřad svój vydává, ale ne mocí pravú činí, točíš vedlé výklada nemá moci odpuštěnie viny ani pokuty věčné, ale službu ohlašovánie . Opět tudiež psáno jest: „Ten sám hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřěl jest.“ Tato všecka řeč založenie má v tomto slově božiem v čtyřidcáté a třetie kapitule Izaiáše : „Já sám shlazuji nepravosti a hřiechy lidské.“ A k tomu mistr hlubokých smyslóv die: „Z Písma zdravě smysleti a řéci móžem, že sám Buoh hřiechy odpúštie a zadržuje, avšak cierkvi dal jest moc svazovánie i rozvazovánie . Ale jinak on svazuje a rozvazuje. A jinak cierkev. Neb on toliko svú mocí odpúštie hřiechy, i duši že čistí od vnitřnie poškvrny i od viny věčné smrti rozvazuje.“ To mistr . A vykládá: „Kterým odpustíte hřiechy, točíš odpuštěny zjevíte , odpúštějí sě jim . A kterých zadržíte, točíš zadrženy zjevíte , nepobluzujíce, zadržieni sú jim.“

Aj, tak stojí na stěně u Betlémě pro výstrahu bludóv, aby lidé věděli, že nenie na vóli kněžské, aby hřiechy, komuž by kolivěk chtie, odpustili neb zadrželi. Neb to jest na vóli a na moci božské, na moci Krista člověka a na skrúšení neb zatvrzení člověka v jeho duši, tak že má li hřiešník pravú plnú žalost na své hřiechy, že jest jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Buoh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jest jemu ty hřiechy. A kněz má raditi jemu, kterak sě má káti, a má jemu takto zjeviti neb pověděti: Aj, milý bratře, poňavadž želéš srdečně hřiechóv a již nechceš viece hřešiti a ufáš milosrdnému Spasiteli, žeť jest je odpustil, odpuštěniť jsú tobě hřieši, budiž dobře živ, neroď viece hřešiti a kaj sě statečně, prospievaje v dobrých skutciech až do smrti.

Kapitola čtvrtá

Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: že mnějí druzí lidé, by měli svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv a jiných vládařóv duchovních i světských ve všem poslúchati, což přikáží, buď zlé, neb dobré. A toho sě zvláště kněžie chápají, nechtiece srozuměti, že všelikú zlost Pán Buoh jest zapověděl a že on jest najvyšší pán. Protož když který kolivěk člověk přikáže komu, aby učinil kterú zlost, to věz hřiech, nikoli nemá toho učiniti, neb má viece poslúchati