žádostí blúdie. Protož aby ten blud byl oznámen, u Betlémě stojí na stěně takto psáno: Svatokupectvie jest plná vóle k kupování neb prodávaní něco duchovnieho neb k duchovní věci přidaného. Ale krátcě a lépe takto: Svatokupectvie jest neřádná vóle duchovní věc za časnú proměniti.

Lev papež die: „Dar když ne darmo sě dává a béře, dar nenie. A svatokupci ne darmo berú. Protož daru, kterýž najviece v kostelních úřadiech bývá, neberú. A poňavadž neberú, nemají. A poňavadž nemají, ani darmo, ani nedarmo komu dáti mohú. Což tehdy dávají? Jistě, což mají. A co mají? Jistě ducha lži. Kterak toho dovodíme? Neb poňavadž duch pravdy, jakož svědčí pravda, z niež pochodí, darmo sě béře, bez pochybenie duch lži že jest dovodí sě, kterýž, nedarmo béře sě.“ To die Lev papež. Pak Řehoř svatý, papež: „Kněz, když kostel skrze penieze obdrží, ne toliko kostela buď zbaven, ale také kněžského řádu buď oblúpen.“ Opět die: „Ti, kteříž svěcenie prodávají neb kupují, kněžie býti nemohú. Neb psáno jest: Prokleté dánie, prokleté bránie, to jest svatokupecké kacieřstvie. Protož kterak, poňavadž prokleti jsú a svatí nejsú, světiti jiné mohú? A poňavadž v těle Kristově nejsú, kterak Kristovo tělo dávati neb bráti mohú? Ktož zlořečený jest, dobrořečiti kterakž móže?“ To Řehoř. Opět v kázaní die: „Vám kněžím, lkajě, mluvím, že některé z vás pro dary činiti svěcenie poznali sme, duchovní dar prodávati a z cizích zlostí s škodú hřiecha zisky tělestné hromažditi. I proč ku paměti vaší nepřijde, což hlas boží die: Darmo ste vzěli, darmo dávajte. I proč před oči rozuma svého nepokládáte, že v chrám vykupitel náš všed, stolice prodavačóv holubic převracel jest a penězoměncóv rozsypal penieze? I kteří jsú v chrámě božiem dnes, jenž holubicě prodávají, jedné ti, kteříž penieze v cierkvi svaté od vkládanie rukú berú, skrzě kteréžto vkládanie Duch svatý s nebe bývá dán? Protož holubicě sě prodává, když kto dar Ducha svatého na penězích dává. Ale vykupitel náš stolicě prodavačóv holubic převracie, neb takých trhovcóv kazí knězstvie. Protož jest, že svatá ustavenie svatokupecké kacierstvie tupie a je zbaviti knězstvie přikazují.“ To Řehoř. Opět takto die: „Když kto, ani svatými sě stkvě nravy, ani od žákovstva a od lidu povolán, ani prosbú přinucen, nestudatě Kristovo knězstvie, jsa již kterým kolivěk hřiechem poškvrněn, nespravedlivým srdce milováním neb nečistými prosbami úst neb hlukem neb tělestnú službú neb zklamovným dárkem, biskupské neb kněžské ne prospěchem duší, ale marné chvály žádostí jsa oblečen, dóstojenstvie přijme a toho za svého života, dobrovolně nevzdá a v ukrutném pokání smrt ho nenalezne, bez pochybenie na věky zahyne.“ To die Řehoř. Opět die: „Přišla k nám zlá pověst, že někteří biskupové kněžím svého biskupstvie desátkóv a křesťanských obětí nedávají, ale radějie nekněžským osobám, točíš sluhám svým, neb ještě že hóře jest, také přátelóm. Protož bude li potom který biskup nalezen toho božského přikázanie přestupník mezi najvětčími kacieři a mezi najhoršími Antikristy ne najmenší