a řiedko pravá. Ale nemá sě báti, by jemu na duši škodila křivá kletba. Ale má sě radovati a veseliti, že jemu skrze ni odplata blahoslavenstvie sě připravuje. Neb die najspravedlivější súdcě a biskup v Matúšově páté kapitole: „Blahoslavení jste, když zlořečiti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce pro mě. Radujte sě a veselte sě, nebť odplata váše hojná jest v nebesiech.“ A v Lukášově 6. kapitole die: „Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budú lidé. A když odlúčie vás a haněti budú a vyvrhú jméno váše jako zlé pro syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte sě! Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesiech.“
Tak psáno jest na stěně u Betlémě proto, aby sě kněžie naučili, proč a kdy a kterak mají kléti, a aby nechvátali kletbami. A také proto, aby lidé jiní nedali sebe kletbami křivými od pravdy božie odhroziti, a budú li je kléti, aby míle a pokorně trpěli, čekajíce věčného od svého Spasitele požehnánie, jimž die v súdný den: „Poďte, požehnaní, přijměte královstvie nebeské, jenž vám jest před ustavením světa připraveno.“
Kapitola šestá toto jest
Šestý blud jest svatokupectvie, jenž jest velmě i kněží, i jiné lidi porazilo. Věziž, že ten blud svatokupectvie zavierá i svatoprodávanie, ač jsta dvě slově těto, svatokupectvie i svatoprodávanie, jakož to slovo kupec znamená i toho, jenž kupuje, i toho, jenž prodává, jako to slove trhovec. Dále věz, jakož vzní to slovo svatokupectvie, žeť lépe vzní než latíně simoniacizojazyčný text, neb latinníci dali sú tomu bludu jméno od Šimona. Šimona, jenž jest chtěl moc Ducha svatého u apoštolóv kúpiti, aby rucě kladl na lidi, a komu by vložil, aby přijal dar Ducha svatého. Ale česky ten blud má jméno svatokupectvie od skutka proto, že svatú věc lidé prodávají neb kupují neb chtie prodávati a kupovati nezřiezeně, jakož o tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectví. Protož věz, že svatokupectvie jest neřádná vóle duchovní věc za časnú proměniti.
Z toho máš, že ktož má žádost neřádnú, aby kázal, křtil, mši slúžil, modlil sě, zpoviedal, olejoval, k manželství otdával, uvedl, žehnal, mazancě světil, rucě vkládal, světil kněží, kostely, kalichy, oltářě, ubrusy, biřmoval lidi, dával obroky, pohřěby prodával v kostele, na hřbitově neb v kaple, neb pro službu, pro dary neb pro přiezen tělestnú k obrokóm pomáhal kterú kolivěk nezřiezenú žádostí, každý taký jest svatokupec, ale prvým jménem svatoprodavač, protože zlú žádost má, aby duchovní věc odměnil za tělestnú neb za časnú, to věz za penieze neb za jiný tělestný póžitek neb za službu neb za chlúbu a za přiezen biednú. A zasě ktož žádá neřádně proměniti tělestnú věc za duchovní, jakožto penieze, službu, dar který za kněžstvie, za biskupstvie a za jiné věci svrchu již řečené, každý taký jest svatokupec proto, že neřádně chce mieti duchovní věc, to věz posvátnú, za věc tělestnú. A tu věz, že posvátná věc neb duchovnie slove, jenž jest dar boží, daný zvláště k duší spasení, v kteréžto věci pohřiechu lidé velmě svú
