všemohúcieho Boha súd má býti vážen a k srdci svému vždy máme sě utiekati, aby nižádného člověka tu jazyk nevinil, kdež svědomie nežaluje. Neb kohož svědomie brání, svoboden jest mezi žalobníky. A svoboden bez žaloby býti nemóž, když samo, jenž vnitř jest, svědomie žaluje.“ To svatý Řehoř. Protož k témuž die Katún: „Když dobřě živ jsi, netbaj řečí zlých, na vóli naší nenie, co by každý mluvil.“

Z těchto řečí dovedeno jest, kletba která vieže a která nevieže, neb nespravedlivá nevieže, aniž od obcovánie svatých vymietá. Zakládá sě tento rozum v čtvrtých knihách Mojžiešových v dvadcáté a třetí kapitole, kdež sě die: „Kterak zlořečiti budu toho, kohož nezlořečí Bóh? Proč bych hyzdil toho, jehož pán nehyzdí?“ A dolejie psáno jest: „Nenieť Buoh, aby lhal, ani jakožto syn člověka, aby sě měnil. I zdali řekl jest, a neučiní? Mluvil jest, a nebude naplněno? K žehnání přiveden jsem, žehnánie brániti nemohu.“ A dávaje prorok příčinu, proč nemá zlořečiti lidu, die: „Nenie modly v Jákobovi, ani sě vidí modla v Izraeli, Pán Buoh jeho s ním jest.“ Opět v Žalmě 108 die David: „Zlořečiti budú oni a ty žehnati.“ Matúš v páté kapitole: „Blahoslavení jste, když zlořečiti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám lžíce. Lukáš v šesté kapitole: „Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budú lidé a když odlúčie vás a haněti budú a vyvrhú jméno váše jako zlé pro syna člověka. Radujte sě v ten den a veselte sě! Aj, jistě odplata váše mnohá jest v nebesiech.“ A v devatenádsté kapitole svatého Matúše die Kristus: „Což jest Buoh spojil, člověk neluč.“ A svatý Pavel k Římenínóm die: „Jest li Buoh s námi, kto proti nám? Kto bude žalovati na vyvolené božie? Buoh, kterýž spravedlivy činí, kto jest, jenž by potupil?“ A svatý Lukáš v Skutciech apoštolských v desáté kapitole die, že řekl jest Buoh Petrovi: „Což Buoh učistil jest, ty neřiekaj nečisté.“ A svatý Petr v prvé epištole v třetí kapitole die: „Kto jest, jenž by vám škodil, budete li dobrého milovníci? Pakli co trpíte pro spravedlivost, blahoslavení.“ A že podlé řeči svatého Řehoře v kázaní „v bázni má býti pastýřova kletba“, protož vážiti má poddaný, aby měl bázen tak, že zkusě vedlé Kristova zákona svědomie svého a viny, pro niž ho klnú, nenalezna, báti sě má netrpělivosti, v niž by mohl uběhnúti. Druhé pádu od ustavičnosti. Třetie křivě klnúcieho zhynutie. Čtvrté svých bližních škody, kteráž by mohla pro kletbu vzniknúti, jakož jest užitečného kázanie a posvátných věcí stavenie, neb ten, jenž bláznivě klne, jest někdy příčina zatracenie mnohých, kletému v kázaní překážeje, jímž by je učil užitečně zákonu božiemu. Páté má sě báti, aby od pravdy, kterúž on kletý vede, jeho bližní sě neodvrátili. Šesté, aby jeho bližní nehřěšili, jeho sě varujíce, rúhajíce sě jemu a skutky laskavé odlučujíce. Sedmé má sě báti, aby křivá kletba od křesťanóv nebyla stvrzena, neb vydávána bývá křivá velmě často,