služby. Vedlé kalcedonského sboru z takého svěcenie že nic neprospievají, súzeni jsú. Vedlé Gelazie papeže v Šimonovo zatracenie uvalují sě. Vedlé Řehoře Nazanského v svatém řádu ostati nemohú ani k němu navráceni býti. Od Elizea proroka malomocenstvím obliti jsú. Od Petra v zatracenie odsúzeni jsú. A od Krista z chrámu vymietáni jsú. Což jiného svatokupec svatokupci svým svěcením móž dáti, jedné což Innocencius o některých kacieřích svědčí, řka: Kteříž dar Ducha svatého, jejž sú byli vzěli, ztratili sú, dáti jeho plnosti nemohú, kterážto velmě prospievá v svěcení, kterúžto svým kacieřstvím ztratili jsú.“ To vše pořád psáno jest v ustaveních.

Znamenáno má také býti, že jmenovitě Balamité slovú ti, jenž káží z lakomstvie, od Baláma řečení, o němž psáno jest v knihách Numeri. A v druhé epištole Petrově v druhé kapitole, kdež die: „Srdcě zvykalé lakomstvím majíce, zlořečenstvie synové, opustivše cěstu pravú, blúdili jsú, následujíce Baláma z Bozor, jenž mzdu zlosti miloval jest.“ Gezité jmenovitě sú ti, kteříž po daném daru dary nuziece berú jako Gezi, o němž psáno jest v čtvrtých Králových knihách v páté kapitole. A o těch Petr Damianus takto die: „Jsú někteří, kteřížto ani prvé, nežli svěcenie dadie službu, ani před skonáním súdu nižádné sú neučinili úmluvy. Ale potom jako od dlužníkóv nuzně žádají. A aby vydřěli dary, náramně pilni jsú. Ti Gezi hřiechem jisti buďte, jenž když jest byl Naaman uzdraven a již sě vracoval, za dar Ducha svatého peněz směl jest požádati. A jakož on ne jinú ranú než malomocenstvím poražen jest byl, kteréžto lidi lúčilo jest od měst, tak tento ne lehkým, ale tiem hnisem hřiecha zprzněn bývá, kterýžto od cierkvi svaté odlučuje posvátných věcí.“ Tak píše Petrus Damiani. Skariotité neb Judité slovú jmenovitě ti, kteříž dar boží prodávají ponuknutím neb zjevně řkúce: Co mi chcete dáti a jáť vám posvětím, mši odslúžím, moc dám, biřmuji, stvrdím, kázati budu neb dávati posvátné věci. Protož psáno jest, že „prodavači jako sluhu Ducha svatého prodávají. A ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Židóm Krista prodal, podobni sú.“ Simoniaci také jmenovitě slovú ti, kteříž za moc duchovní neb za dar Ducha svatého póžitek tělestný, jakožto penieze neb dar neb službu chtie dáti neb dávají neřádně. Jakož jest podal otec jich Šimon čarodějník apoštolóm peněz, neb v Skutciech apoštolských v osmé kapitole die svatý Lukáš: „Když jest viděl Šimon, že kladením ruky apoštolóv dán býváše Duch svatý, podal jest jim peněz, řka: Dajte i mně tu moc, ať komuž kolvěk vložím ruku, přijme Ducha svatého.“

Aj, takť jmenovitě jsú rozděleni balámenci, gezenci, škariotenci neb judášenci a šimoněnci. Ale obecným jménem všickni slovú Šimoněnci od Šimona jakožto od poslednieho a zjevného kupcě moci Ducha svatého. Protož mistr hlubokých smyslóv die: „Ač šimoněnci jmenovitě slovú ti, kteříž jako Šimon čarodějník nekúpedlnú milost penězmi kúpiti chtie, a kteříž za službu svatú penieze berú jako Gezi, gezenci slovú, avšak všickni, i ti, jenž dávají, i ti, jenž berú, šimoněnci