vázal, nebť nespravedlivé svazky ruší spravedlnost.“ Týž k žákovstvu iponenskému die: „Co škodí člověku, že z té dsky chce jej shladiti lidská hlúpost, poněvadž z knih živých neshlazuje ho zlé svědomie?“ Opět jinde die: „Ač pak potupíš za čas od člověka a ač vyřkneš odsúzenie prvnieho konšela na Cypriána, jináť jest stolice zemská a jiná stolice nebeská. Od nižšieť vezme odsúzenie a od vyššie korunu.“ Opět die: „Nepravá kletba kletého neurážie, alebrž toho, jenž klne.“ Gelasius papež die: „Na kohož vydána jest kletba, slož blud, a prázdná jest, pakli jest nespravedlivá, tiem viece jie tbáti nemá, čím viece u Boha a u jeho cierkve nižádného nemóž obtiežiti křivá kletba. Protož tak od té kletby sebe rozvázati nežádaj, kterúž vie, že nikoli nenie svázán. Nespravedlivá kletba škodí viece, jenž tomu klne nežli kletému.“ Opět jest psáno, že viece má býti následováno své svědomie nežli prelátóv kletba. Opět jest psáno: „Křivá kletba ani před Bohem, ani před sborem vieže.“ Svatý Augustin: „Vedlé obecné viery ani Bohu kto škoditi móž. Ani Buoh nespravedlivě škoditi komu móž. Ani škoditi nespravedlivě komu trpí.“ Opět psáno jest: „Ktož spravedlivý jest a nespravedlivě jest klet, odplata jemu sě dává.“ Opět psáno jest: „Když poddané klnú, kteřížto ke zlému nuceni nemohú býti, tehdy kletby nemají poslúchati, neb ani před Bohem, ani před sborem jeho koho obtěžuje křivá kletba.“ Svatý Augustin die: „My na nižádného kletby vydati nemóžeme, jedné na přemoženého aneb na toho, jenž dobrovolně sě přiznal Svatý Jeroným takto die: „Ty, jichž hřiechové zjevní sú, z sboru vymietámy. Ale kdež hřiech zjevný nenie, vyvrci z sboru nižádného nemóžemy, abychom snad, vytrhávajíce kúkol, nevytrhali s ním také i pšenicě.“ Opět psáno jest: „Nižádný biskup kterého kolivěk bez jisté a zjevné příčiny hřiecha obcovánie nezbavuj sboru křesťanského. Neb poňavadž vyobcovánie smrti jest potupenie, protož nemá pro jiné než pro smrtedlný hřiech uložena býti. A to na ty, kteříž nemohú jinak polepšeni býti.“ Opět psáno jest: „Súd boží na pravdě, kterážto ani zklamává, ani zklamána bývá, vždy záleží. Ale súd sboru někdy po domnění jde, kterémužto sboru i zklamati i zklamánu býti spřiházie sě. Protož někdy přiházie sě, že ten, kterýž svázán jest před Bohem, před sborem jest rozvázán. A ten, kterýž svoboden jest před Bohem, sborskú kletbú jest svázán.“ Svatý Řehoř takto die: „Mezi řečmi chvaličóv a tupičóv k svědomí utéci sě máme. A nebude li nalezena dobrota, kteráž o nás řečena jest, veliké zamúcenie máme mieti. A opět nebude li v něm nalezena zlost, kterúž o nás lidé mluvie, u velikú máme radost poskočiti. Neb co jest, že ne všickni chválé a svědomie nás svobodny ukazuje? Máme Pavla, jenž die: Chvála náše tato jest: svědectvie svědomie našeho. Job také die: „Aj, v nebi svědek mój. Protož, jest li nám svědek v nebi, svědek v srdci, nechajme bláznóv vně mluviti, což chtie.“ Týž Řehoř svatý die: „Ve všech věcech protivných, kteréž sě v tomto životě přiházějí, sám, jakož viete, všemohúcieho