zlost i že věččích často mečem uřezána jest a my také k té ráně znamenité ohnivé, jenž zóstává ještě, přikládáme železo, ustavujíce pilně, aby každý, jenž za dóstojenstvie daru božieho který kolivěk dar by dal a byl ohlášen, od toho času aby věděl, že kletby pohaněním jest potupen. A od účastnosti těla Kristova i krve odlúčen, poňavadž vědomo jest Kristovi, že prokletý učinil jest hřiech.“ Opět die svatý Ambrož: „Toť jest, čehož želém, že arcibiskup tělestně jest biskupa učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného v úřad postavil. Peniezi, řekl jest, tvoji buďte s tebú k zatracení, že dar Ducha svatého za penieze si kúpil a odměnu divnú k zatracení duše dokonal si.“ To Ambrož. Opět die: „Jistě očima tělestnýma zdá sě jako biskup veliký a božím viděním vidí sě malomocný veliký, za penieze dobyl jest nehodného biskupstvie a před Bohem ztratil jest vnitřnieho člověka. Tělo vzalo jest dóstojenstvie a duše ztratila jest poctivost.“ Opět die: „Když jest svěcen k biskupství, co jest dal, bylo jest zlato, co jest ztratil, byla jest duše. Když jest jiného světil, co jest vzal, bylo jest zlato, co jest dal, bylo jest malomocenstvie.“ Innocencius papež takto píše: „Ač kto neb ktož prebend neb převorstvie neb děkanstvie neb duostojenstvie některého kostelnieho neb svátosti které kostelnie, jakožto křižma neb oleje svatého a svěcenie oltářóv neb kostelóv, skrze zlořečenú žádost lakomstvie penězmi dobyl jest, duostojenstvie zle dobytého buď zbaven. A kupec i prodavač i přímluvcě škralúpem pohaněnie buďte poraženi. A ani za ztravu ani z kterého obyčeje i napřed i potom co buď nucením žádáno. Ani on dáti směj, nebť svatokupectvie jest. Ale svobodně, bez kterého kolivěk umenšenie, daného duostojenstvie a dobroděnstvie požívaj.“ To Innocencius. Také v ustaveních takto psáno jest: „Ustavujeme, aby, jakož od svěcenie kostelóv a od svěcenie žákóv nic nemá bráno býti, tak také ani za balsám ani za sviece, jež by kupovali, aby nic kněžie nedávali, kteříž křižmo mají bráti. Protož biskupové za statky kostelnie balsám nechť kupují a sviece každý v svém kostele.“ Opět sbor triburský die: „Povědieno jest, že obyčej jest v některých miestech, že za vzětie křižma penieze dávají, také i za křest, i za těla božieho přijímanie. Ty za svatokupectvie kacieřstvie potupil jest svatý sbor a proklel jest. A aby potom ani od svěcenie ani za křižmo ani za balsám ani za pohřeb ani za těla božieho přijímanie, aby co bylo nuzením vzato, ustavil jest. Ale aby darové boží vděčným rozdávaním dávali byli, tak ustavil jest sbor.“ A že svatokupci chtie sě obyčejem od hřiecha vymluviti, protož znamenitě Innocencius položil jest, aby „ani z kterého obyčeje co napřed neb potom nucením bylo žádáno, neb svatokupectvie jest.“ A opět die Innocencius: „Mnějí, by pro to slušelo, že by zákon smrti z dlúhého obyčeje byl hodný, domnievají sě, neznamenajíce, že tiem těžší jsú hřieši, čím déle nezčastnú duši držie svázánu.“ Svatý Augustin die: „Že někteří, jež rozum přemáhá, před nás kladú obyčej, jako by obyčej věččí byl než pravda, a že by v duchovních věcech nemělo býti následováno