aby nikoli nemluvili ani učili ve jméno Ježíšovo. Tehdy Petr a Jan řekli sú k nim: Jest li to spravedlivé před Bohem vás viece poslúchati než Boha, suďte. Nebť nemóžeme toho, což sme viděli a slyšeli, nemluviti.“ Opět tudiež v páté kapitole Petr a jiní apoštolé těm jistým řekli sú: „Poslušno musí býti Boha viece než lidí.“ Aj, takť stojí psáno u Betlémě k naučení dobrému, že nemají lidé poslúchati svých prelátóv neb vyšších, jedné v dobrých přikázaních.

Kapitola pátá

Pátý blud, o kletbě, jest tento: že mnějí kněžie a lid učie, že každá jich kletba škodí tomu člověku, jehož oni klnú. Ale že nenie tak, vědieno má býti, co jest kletba, druhé, proč má býti kletba, a třetie, kterak má býti.

Věziž najprvé, že kletba jest zlořečenie a vyobcovánie. A to jest dvoje: jedno spravedlivé a druhé nespravedlivé. Spravedlivé jest, když Buoh neb člověk z úřadu a řádem zlořečí člověka a pro hřiech smrtedlný zjevný po napomenutí ohlásí hřiešníka v lidu, aby s ním neobcovali, dokud hřiecha smrtedlného neodstúpí. A tak slove kletba, to jest zlořečenie, proto, že zlý člověk nazván jest od Boha zlým proto, že nedrží jeho přikázanie. Ale slove pro to vyobcovánie, že člověk zlý pro hřiech smrtedlný jest z obcě svaté vyvržený, tak že v tu dobu, dokud jest v hřieše smrtedlném, nenie milostí svatý mezi svatými a nepožívá zaslúženie cierkvi svaté v tu dobu, neb jest smrtedlným hřiechem od Boha a od sboru svatého časně odlúčen. A tak každý smrtedlný hřiešník jest v té kletbě boží, jenž sám zlořečí smrtedlného hřiešníka, řka v pátých knihách Mojžiešových v dvadcáté osmé kapitole: „Nebudeš li chtieti slyšeti hlasu Pána Boha svého, aby ostřiehal a činil všecka přikázanie jeho, přijdú na tě všecka zlořečenie tato a zachvátie tě. Zlořečený budeš u městě, zlořečený na rolí, zlořečená stodola tvá a zlořečené všecko nádobie tvé, zlořečený plod břicha tvého i plod země tvé, stáda volóv tvých a stáda ovec tvých, zlořečený budeš vycházeje a zlořečený budeš, vcházeje.“ Aj, takť jest položeno zlořečenie neb prokletie od Boha. A opět die David v Žalmě 118: „Zlořečení, kteří odchylují sě od přikázaní tvých.“ A tak řiekají kněžie každý den na primě a klnú všecky smrtedlné hřiešníky, a tak i sami sě, když, jsúce v smrtedlném hřieše, tak řiekají.

Z této řeči máš druhý kus, že kletba má býti jedné pro hřiech smrtedlný, neb nic nelúčí a neodděluje člověka od Pána Boha, jedné najprvé hřiech smrtedlný, jakož die Isaiáš v padesáté a deváté kapitole: „Zlosti vášě rozdělily sú vás od Boha vašeho.“ A tak člověk, když byv v milosti boží, shřeší smrtedlně, tehdy odřeže sě hřiechem od Boha i od svaté obcě a položí sě sám v zlořečenstvie a v kletbu, protože již nemiluje Pána Boha a pána Ježíše. Neb die svatý Pavel k Korintským v prvé epištole v poslední kapitole: „Ktož nemiluje pána Ježíše, buď zlořečený.“ Z toho máš, že každé stvořenie, když jest v hřieše smrtedlném, v tu dobu jest od Pána Boha zlořečené, kleté, odlúčené. A tak každý ďábel a každý smrtedlný hřiešník jest v spravedlivé boží kletbě, již ohlásí v súdný den, když die všem hřiešníkóm nekajícím: „Jděte,