zalíbená, jeho krví vykúpená, jenž v súdný den bude konečně vyčištěna tak, že bude bez vrásky hřiecha smrtedlného i bez poškvrny hřiecha všednieho i bez každého nedostatka tělestného v každém svém údě. Ta žena, jenž také slove panna, protože tak ostane s Kristem na věky čistá, jest duostojnějšie než Panna Maria. Ale nižádný jiný člověk kromě Ježíše, syna jejieho, nenie duostojnější nežli velebná matka božie, bez niež nenie komu z nás spasenie. Aj, tak máme o ní věřiti a také máme jí věřiti, že což ona jest řekla, to jest pravda.

Též věříme o svatém Petru písmu, že jest byl křivý přísežník a že sě kál, Kristóv zákon konečně zachoval. A věříme, že což jest Duch svatý skrze něho mluvil, že to jest pravda. A tak věříme jemu v tom. Ale když jest sám od sebe lhal a křivě přisáhl, tomu nevěříme, neb toho za pravdu nemáme, ale za lež. Též i o jiném svatém i o papeži, povie li nám pravdu, poznajíce ji, věříme jemu. Pakli lež praví, tehdy nemáme jemu věřiti. A tak věříme o svatých a svatým, ale nevěříme ani máme věřiti v svaté. A proto stojí u Betlémě takto psáno: Věřiti. Augustin svatý die: „Ne ihned, kto věří jemu, věří v něho, neb i ďáblové věřie jemu, ale nevěřie v něho. Opět také o apoštoléch jeho řéci móžeme: Věříme Pavlovi, ale nevěříme v Pavla, věříme Petrovi, ale nevěříme v Petra, neb věříciemu v něho, jenž spravedliva činí hřiešného, počtena bývá viera jeho k spravedlnosti. Co jest tehdy věřiti v něho? Věřiece milovati, věřiece jeho sě přídržeti, věřiece v něho jíti a údóm jeho sě vtěliti. Protož tatoť jest viera, jiežto od nás žádá Buoh.“ Beda svatý na to písmo, ješto apoštol die: „věříciemu v něho, jenž spravedliva činí hřiešného“, takto die: „Jiné jest věřiti v Boha, jiné věřiti Bohu, jiné věřiti Boha. Věřiti v Boha jest věřiece milovati, věřiece sě ho držeti, věřiece v něho jíti, věřiece sě ho držeti a jeho údóm sě vtěliti. Věřiti Bohu jest věřiti, že to jest pravda, co mluví, to i zlí činie. A my věříme člověku, ale ne v člověka. Věřiti Boha jest věřiti, že on jest Buoh.“ Augustin u výkladu na „věři u Buoh“ na ten článek „věři v Ducha svatého, svatú cierkev obecnú“ die: „Znamenáno má býti, že nemá věřeno býti v cierkev, poňavadž nenie Bohem, ale dóm boží.“ Aj, takť světí pravie, že jedné v Boha máme věřiti.

Kapitola 3

Třětí blud, jest o hřiechóv odpuštění tento: že mnie kněžie, aby na jich vóli bylo, komuž by kolivěk chtěli hřiechy odpustiti, aby byli odpuštěni, a komuž by nechtěli hřiechóv odpustiti, že by jemu nebyli odpuštěni. A tak chlubie sě mocí hřiechóv odpuštěnie, nerozumějíce té moci a nevědúce, že nemohú nižádnému hřiechóv odpustiti, jedné, ač jich želé a když mu Pán Bóh odpustí. Ani jich mohúce zadržeti, když jich hřiešný želé, jemuž je Pán Buoh odpustí, ač oni mnie, by mu je zadrželi proti boží vóli a proti hřiešného želení. Protož mají sě kněžie naučiti, že odpuštěnie hřiechóv jest truoje. Jedno slove svémocné, to jest, když kto svú mocí, a ne cizí hřiechy odpúštie. A to na samého Boha slušie, jenž die skrzě Isaiáše v čtyřidcáté třětie kapitole: „Jáť jsem ten, jenž shlazuji zlosti tvé.“