prvniemu nebi od západu na vzchod bez mála za den jedniem stupněm a koná svój běh ve třech stech a šedesáti a v pěti dnech a v šesti hodinách bez mála. A proto čtvrté léto jeden den k roku přidáváme. Nebo ve třech letech hodin nepočítáme. A protož, když čtvrté léto sbéřem, čtyřmezcietma hodin, jeden den, za ně pokládáme. Ale na tom ješče pochybenie mámy. Nebo někdy Slunce stávalo jest den svatého Jana, jakžto knihy svědčie. A již najvýš stává ten den před svatým Vítem. A někdy najníž stálo jest na Božie narozenie, a již ten den před svatú Lucí. To Slunce všěm hvězdám i všemu světu světlost dává, dělí nám rok na čtvero, na podletie, na léto, na podzim a na zimu, jelikož sě výš anebo níž točí. Zruost všěm věcem živým a živnost dává, přirození každého pomáhá. Neb tak die Aristotileš, že nesenie slunečné jest příčina rozenie i porušenie. A jinde die: Člověk rodí člověka a Slunce zajisté teplotu dává, když vysoko sě nese, a když nízko, tehdy tak veliké moci nemá. Slunce jest prostřed jiných hvězd bludných jakžto král v svém království. O němž die Haly, že jest světlo a sviece nebeská a zprávce světa, rozdělitel časuov, jím sú hvězdy západnie i zchoděznie, jím sě hýbe všeliká věc, která sě sama od sebe hýbá, jímž věci rostú a zrá ovoce.
Od přirozenie jest Slunce horké a suché a mužské, věčí statečnosti dává, a což k zprávě královstvie příslušie, o tom příchylnost dává. Jednú cěstú sě béře v svém okolku, ale hvězdy blúdiece s té cěsty vystupují. A proto vidíš, že Měsiec daleko výš i níž chodí než Slunce, chceš li znamenati. A když Měsiec na tu cestu přijde, scházěje sě s Sluncem na novo, tehdy zastiení Slunce, a proto Slunce pokaženie béře, a to někdy viec, a někdy méň, jelikožto Slunce právějie svým prostředkem móž býti na slunečné cestě a také jelikožto
