do svého miesta.
Tito čtyřie živlové tak sě mají, že jeden ruší druhý a opět zasě a z jednoho rodí druhý a opět zasě. Z ohně sě rodí povětřie a zasě. A když sě z ohně rodí povětřie, tehdy sě oheň ruší a tak i zasě. Z povětřie voda a z vody země a odporně i zasě. Oheň odporen jest vodě, nebo jest horký a suchý a voda mokrá a studená. Povětřie odporno jest zemi, nebo povětřie jest vlhké a teplé a země suchá a studená. Tito živlové smiešeni jsú v každém člověku i v jiných věcech dielných od nebe a od živlóv, a tak jsú smiešeni, že v nižádné věci nejsú rovně, ale jednoho viec nežli druhého. A tak v které věci jest viec ohně, viec má vlažnosti od ohně a jest suchá a horká. A jest li člověk, jenž má viec ohně, ten jest barvy rudné a jest křepký a hněvivý. Pakli jest viec povětřie, tehdy jest ta věc teplá a vlhká. A jest li člověk, že jest od polu masitý a měkký, červený a bielý, najlepších od přirozenie obyčejóv. Pakli viec vody, tehdy jest viec studená a vlhká a na barvě bielá a bledá a lénie. A to od přirozenie ženy mají. Pakli jest viec země, tehdy jest věc suchá a studená, lénie, barvy bledé. A k tomu čtveru rozdielu dělí sě rok na čtvero. Léto k ohni sě přirovnává, podzimie k zemi, zima k vodě a podletie ku povětří. Takež sě k tomu dělí život člověčí a jde z jednoho přirozenie do druhého. Podletie k mladosti, léto k mužství a podzim k starosti a zima k šietu. A toho dále šířiti nechci.
Po těch čtyřech živlech jsú nebesa a mají tento řád. Najnižšie nebe, které sě dotýká ohně, to jest, na němž Měsiec jde svým během vedlé přirozenie múdrých a lepších hvězdářóv, a to tiem dojiščením, neb Měsiec móže zastieniti jiné hvězdy neb planety, a proto jest najníž, jehož duovodóv klásti nechci pro prodlenie. Ten Měsiec
