jde prudcě svým během proti prvniemu nebi, nebo jest od něho najdál mezi jinými nebesami. A proto odporu má najvětčí. Nebo zajisté najvyššie nebe svú prudkostí všecka nebesa anebo okolky nebeské po sobě tiehne od zchodu slunce na západ a zasě jiná nebesa od západu ke vzchodu slunečnému sě motíchají, ono brzčejie a ono lénějie, jelikožto vedlé času, ale snad ne vedlé miesta, a kterako jest v pravdě, musím pro ukrácenie mlčeti.
Tiem tehdy během řečeným skonává svój běh jednak ve dvadcěti a v osmi dnech, ač někdy spieš a někdy déle. Jakžto hvězdáři o tom plně píší. Tento Měsiec někdy blíže jde k Zemi, někdy dále, a béře světlost od Slunce. A protož, když sě k Zemi přiblíží a proti Slunci stane rovně, často svú světlost potracuje, neb v stien, který jde od Země, tehdy vstupuje. A aby tomu lépe srozuměl, vezmi tuto řeč, která má pochop z uměnie o zraku a poprslku vedlé položenie Avicenova, tak řečeného mistra. Když světlost nebo věc, kteráž dává světlost, jest menšie nežli věc, ješto zastěňuje, tehdy sě stien vždy, čím jest dále, šíří. A čím jest větčie světlost nežli věc temná, tiem sě vždy menší stien. Jehož duovod máš čitedlný, když k ohni přičiníš věc menší nežli okno, uzříš, ano stien sě menší čím dále, a zasě uzříš větčí věc, než okno proti němu postavíš. Tak kdy světlost jest blíže od věcí, jenž zastěňuje, jest li světlost větčie, tehdy kratčí jest stien a uzší. Pakli jest menšie, tehdy jest širší. Protož, když Slunce blíž k Zemi přistúpí, tehdy menší stien jde od Země. Tak tehdy, když Země mezi Sluncem a Měsiecem bude prostředek držěti, tehdy učiní stien. A když Měsiec sě sníží k Zemi v svém běhu, tehdy v ten stien vstúpí. A že stien od sebe světlosti nemá, zatmie se v tom stienu, a čím hlúbe vende v ten stien, tiem sě viece zastiení, a proto někdy celý sě
