od věčnosti, to jest Buoh. Jinak by bylo rozdělenie od věčnosti dvú věcí, a jedna by byla Buoh a druhá nebyla by Buoh, a tak by vešken rozdiel pocházěl z jednoty. A to jest proti dřievniemu položení. Protož zajisté měj, že Buoh sě v tom nemóž proměniti, jinak by sě božstvie zrušilo. Protož duovodové prvnější právě jsú šli a dovedli sú, že Buoh sě nemóž měniti.
Ale viz o druhých skutciech, kteříž, ač pochodie od Boha, však sě konají na jiných věcech než na Bohu. Jakožto jest světa stvořenie, nebe hýbanie, člověka pro jeho ctnost milovánie, hřiechóv odpúštěnie, všeho světa zachovánie a tak o jiných. A tyto věci vedlé našeho znánie jsú na věcech stvořených, jakožto jest hýbanie na nebi, zachovánie světa na světu a též o jiných. Nebo každý skutek v přirozeném běhu jest viece na tej věci, kteráž přijímá ten skutek, nežli na tej, od niež pocházie, jako bitie viec jest na bitém, nežli na tom, ješto tepe. A že jeden skutek jest, jenž pochodí od Boha, přijat bývá od věcí stvořených, zdá sě, když sě ten skutek promění, v svém bytu počínajíci anebo přestávajíci, zdá sě, by na Bohu ta proměna sě dála. A na to jsú šli duovodové k druhé straně. Protož slyš nakrátce, že tací čini, jelikožto od Boha pocházějí, neměnie sě, aniž přestávají, anebo v bytu sě skonávají. Nebo všecky věci budúcie a minulé jsú Bohu přítomné. Ale ač sě měnie takové věci na stvořených věcech, však na Bohu sě neměnie. Jako když Buoh vie, že Petr stojí, a potom bude věděti, že sedí, ta proměna jest na Petrovi, a ne na Bohu. Nebo Buoh jest věc nerozdielná a jednostajná, k níž rozličné věci přidávajíc, rozličné jich jest přirovnánie. Ale ta rozličnost jde od věcí stvořených. Jako kdyby Jan stál na jednom miestě a některá by věc byla jemu na pravé straně, druhá na levé, tento, jenž stojí, má sě jednostajně, ale tyto věci činie proměny. Též také vezmi
