jednu barvu bielú, přirovnajž k ní črnú a budeť přirovnánie odporné, a přirovnaj jinú bielú, bude jinaké přirovnánie. Tak tehda Buoh, jsa jeden a jednostajný, jinak a jinak sě má k věcem rozdielným. Jako jelikožto od sebe jednostajně sě má ku Petrovi dobrému a ku Petrovi zlému, ale rozdielně, jelikožto ku Petrově proměně. Tak tehdy proměna mnohých božích skutkóv mění sě na věcech od Boha rozdielných. A protož kazie duovody druhé.
Odpoviedám ku prvniemu, že prvá múdrost jest najproměnnějšie vedlé toho, nebo všecky věci, přirovnány k tej múdrosti, mají proměny na sobě, kteréž pocházejí od nie skutečně, tak, že k nižádné věci v přirovnání jiných věcí tak mnoho proměn jest. Nebo takto, že ta řeč jest tiemto úmyslem pověděna, že věci, kteréž sě hýbají, a tak měnie, jsú ušlechtilejšie než ty, ješto sě nehýbají. Jako nebe jest ušlechtilejšie než země, a hýbá sě nebe, ale země nic. Protož muož řečeno býti, že jest múdrost prvá najproměnnějšie, totíš najušlechtilejšie, a jsú jiní v tom hlubší rozomové, jichž nevedu.
K druhému odpoviedám, že Buoh nic nezapomíná. Ale písmo miení Ezechielovo, že Buoh nezpomene ku pomstě zlostí, kterýchž sě bude káti hřiešný.
K třetiemu odpoviedám, Buoh sě nehněvá, ani v sobě proměny má, ale ta řeč miení, že hřiešný nemá sě tak proti Bohu, aby jemu od toho šlo dobré, ale tak sě máme, že přijde jemu nehodné. Protož jest písmo v podobenství položeno.
O čtvrtém takto, že Buoh přijal jest člověčí tvárnost, jako o tom prvé praveno, ta jest proměna na tělesenství, ale ne na božství, jakož móžeš rozuměti z řeči již pravené.
O pátém ta odpověd, Buoh věčný neproměnil svého zákona, ale jeden zákon zjevně ukazoval anebo rozkázal než druhý.
O šestém odpora tato, Buoh týmž uměním vie, že den dnešní jest, a zajtra vie, že tiem časem nenie, nebo
