nalézají, dotknu sě o tom pochybení duovodóv odporných a již pójdu na to, že Buoh proměnu přijímá. A tak sě bude dóvoditi otázka napřed položená. A najprv psáno jest, všech věcí proměnných proměnnějšie jest prvá múdrost. A že ta jest Buoh, protož Buoh jest proměnný. Také Buoh něco zpomíná a někdy sě hněvá a druhdy nic. Protož sě mění. Duovod na tom záleží, nebo proměna jest, když věc má některú zpósobu, a potom jie nebude mieti. Anebo kdy prvé neměla jest některé zpósoby, a potom ji bude mieti. Ale že Buoh zapomíná něco, psáno jest. Učiní li hřiešný pokánie z svých zlostí, všech zlostí jeho nebudu zpomínati. A tak přinajmenšiem Buoh béře proměnu v tom, že prvé jest zpomínal, a potom nic, a že sě někdy hněvá, a druhdy nic. Dosti Písma jest, že na hřiešného sě hněvá, a když sě pokaje, tehdy sě nehněvá. A dále takto: Buoh někdy nebyl člověkem, a již jest člověkem, protož sě mění. A opět takto: Buoh vie, že tento den jest nepominul, a zajtra toho nebude věděti. Protož sě v umění promění. A že zajtra toho nebude věděti duovod, nebo to zajtra křivda bude, dnešní den jest nepominul, protož toho Buoh nebude věděti. A také, když já stojím, vie Buoh, že já stojím. A když sědu, vie, že nestojím. Tak tehdy Buoh sě v poznání mění, protož zdá sě, by v Bohu byla proměna.
O zprávě těch odporností znamenaj, že skutkové boží dvojí jsú. Jedni jsú, kteříž od Boha jdú a v Bohu ostávají. Druzí jsú, jenž od Boha pocházějí, ale na stvořených věcech ostávají, aneb svój byt a zpósob mají. První jsú rozenie Syna od Otce a póchod Ducha svatého a milost těch osob a radost a poznánie božské těch věcí. A tak o jiných podobných. A také věci nedělé sě od Boha, ale jsú jedno s Bohem, nebo od Boha jdú a v Bohu ostávají. A tak nejsú posléze nežli Buoh, ale od věčnosti. A což jest
