jest v činu návěčí některého, protož sě nětco zpravuje, duovod položený. A lepší vezmu duovod s druhé strany toho základu, totíš že Buoh prvá zpósoba nebo skutek jest nazván. By Buoh mohl proměniti sě, tehdy by Buoh mohl býti hotov přijieti zpósobu, jiež nemá. A proto nebyl by púhá a svrchnie [zpósoba]text doplněný editorem, která jiným věcem dává tvářnosti, a to jest proti položení dřevniemu. Opět takto. Muož li sě Buoh měniti, tehdy sě musí měniti, nebo svú tvářností, od kteréž jest to, což jest, nebo od zpósoby příhodné, ač jie nemá vedlé tvářnosti, že sě měniti nemóž, jest duovod. Nebo, muož li sě tak proměniti, tehdy musí prvé svú tvářnost ztratiti, a tak sě musí zrušiti. Nižádná zajisté věc nemóž jiné tvářnosti přijieti, jeliž by prvú ztratila zrušením. Ale nenie podobno, by Buoh sě mohl zrušiti anebo zhynúti, jako jest dřiev položeno.
Druhé strany duovod, totíš že sě nemění zpósobami příhodnými, jest snadný, nebo Buoh té zpósoby nemóž mieti, protož sě jí nemóž měniti. A duovod, že nemóž jie mieti, vezmi tento. Nebo by ta zpósoba něco dobrého Bohu přidala, aneb nic? Kdyby přidala, tehdy by Buoh nebyl vplně dobrý, ale měl by na něčem nedostatek, a tak by Bohem nebyl. Pakli nic dobroty nepřidá, tehdy by ta zpósoba byla marná. Ale Buoh nic marného nečiní, poněvadž jest najmúdřejší. Ale řekl by, že ta zpósoba zlosti přidává, tomu sě slušie posmieti, neb jest řeč bláznivá. Od Boha zajisté měří sě všecka dobrota a dobré a byt, jenž od Boha pocházie, jedno jsú. Protož, což koli Bohu přidává sě, anebo od Boha jde, vše velmi dobré jest.
Opět krátcě takto: každá věc budúcie přítomna jest Bohu a každá vedlé času nám minulá jest jemu neminulá. Protož, móž li sě Buoh měniti, tehdy musí některú zpósobu přijieti, kteréž nemá, anebo ztratiti některú, již má. A tak Bohu, bylo by nětco budúcie,
