[56v]číslo strany rukopisuvšecky věci, kteréž máš očima svýma viděti, když sú zpuosobné a pěkné, milé sú tobě, ale ty sám sobě mrzký a smrdutý si. Kdyby k tobě mluviti mohly ty věci dobré, jichž jest[eu]jest] g ſt pln duom tvój, však by na tě volaly: Jakož ty chceš, abychom dobré byly, tak i my chcem dobrého pána mieti. Mlčíce mluví pánu bohu proti tobě, hle, tak mnoho dobrých věcí dal jsi tomuto, a on zlý jest. Neb co prospívá jemu, že má ty věci, když toho, kterýž jest všecky věci dal, nemá. To svatý Augustýn.

Šesté z hříchu rodí se hovadnost těla. Jakož dí Boecius, že člověk dobrý opustě dobrotu v hovado se obrátí. A mudřec v knihách Eticorum dí, že takový člověk jest horší hovada. A protož Petr a Judas apoštolé němým hovadóm hříšníky přirovnávají. A David s nimi se srovnávaje die: Člověk když jest byl ve cti, totiž v milosti boží, nerozuměl jest, přirovnán jest hovadóm nemúdrým.

Sedmé, a poslední, z hříchu rodí se služebné synovství ďábluo. O tom svatý Jan v kanonice dí: Ktož činí hřích, z ďábla jest. Pro tyto všecky věci, ó, nešťastný hřiešníče, slituj se nad tvú duší a nechtěj pro hřiech uvoditi na ni tak mnohých věcí zlých nyní pověděných, totiž rozhněvání boha, radosti nad ní nepřítele a své vlastní škody. Die svatý Augustýn: Poznaj, člověče, kterak jest vysoká a vzáctná duše tvá a kterak sú těžké byly její rány, pro kteréž jest musil Kristus pán raněn býti. Kdyby ty rány duše nebyly k smrti a k věčné smrti, nikdý by pro jich uléčení syn boží ne[57r]číslo strany rukopisuumřel,