[62v]číslo strany rukopisuztracuje, nadarmo k bráně boží s prosbami přichází.

Druhý příklad jest tento: Ktož by nemohl menšího břemene zdvihnúti na se, když by silný a mocný byl, a chtěl je potom zdvihnúti, když by břemeno mnohem větčí bylo a on mdlejší, hodně by za blázna a za nespravedlivého počten byl. Takť jest o tom, kterýž břemena hříchuo a pokání, když menší jest a on silnější, totižto v mladosti, nechce nésti a věří o tom, že lépe ponese, když se břemeno rozmnoží a obtíží. Takový jest podoben tomu bláznu, o němž se čte v Životiech otcuo starých, kterýž sekal dříví a připravil, aby je nesl, i pokusil se jich zdvinúti[fl]zdvinúti] zdihnúti a vida, že jich nemuož snadně nésti, opět sekal jiné dříví a přidával k prvním a opět se pokusil zdvihnúti, a čím více vážnosti mělo břemeno drev, tiem viece přidával. Takť činí hřiešníci, když nájprvé koštují břemene hřiechuo a pokání skládají ihned a hříchuo hříchóm přikládají. Neb jakož dí svatý Řehoř: Hřiech, kterýž se skrze pokání neshlazuje, hned svou vážností jiný k sobě táhne. Třetí příklad ten, ktož by všecken čas života svého s velikými náklady stavěl sobě duom, v němž by nemínil obývati žádným obyčejem, a duom, v kterémž by chtěl na věky obývati bořil by, pokudž by mohl. Takový by činil zjevně proti rozumu a hodně za blázna a nesmyslného měl by počten býti. Takovýť jest hřiešník, kterýž až do smrti odkládá obrácením, neb on všeckeren čas života svého staví sobě duom v pekle, avšak by tam nechtěl nikdý bydliti. Jakož svatý Pavel dí: