náj[55v]číslo strany rukopisuvěrnějšímu, kterak nebude ohavný?

Druhé skrze hřiech zavazuje se hříšník a přisuzuje šibenici pekelní. Protož podlé ustanovenie božského zákona, od kteréhož se nemnoho dělí zákon lidský, všickni královského ustanovení přestupníci aneb velebnosti královské potupníci, totiž všickni královského ustanovení přestupníci aneb velebnosti královské potupníci, totiž všickni hřiešníci zasluhují oběšení. Jakož se vypisuje v knihách Ezdrášových při rozkázaní[et]rozkázaní] rozkázanije Daria krále, kdež se takto praví: Oznámeno buď všem, ktož by koli přestúpili, co z těch věcí, kteréž napsány sú, totiž k hříchu dopuštění, aneb zhrdali, totiž k hříchu povolením, buď vzato dřevo z jeho dříví neb zahrady vlastního svědomí, neb tam roste dřevo, na kterémž hříšník bývá oběšen. A buďte zvěšeni a statek jich králi buď připsán. Též také přichází k chvále krále nebeského muka zlých jako i chvála dobrých. Hle, najmilejší, což zákon lidský tělestně činí, to zákon boží duchovně. K tomu podobně čte se v knihách Hester, kdež král rozkázal řka: Oběšen buď Aman na šibenici. Aman vykládá se nešlechetný a skrze něho rozumí se hřiešník, kteréhož král nebeský rozkáže oběsiti na šibenici pekelní, jestliže jej v hřiechu smrtedlném najde.

Třetí hřích lúpí člověka ze všeho dobrého zde z milosti a v budúcím životě z slávy. V knihách Přísloví psáno stojí: Biedné lidi činí hřích, neb hříšník jest chudý, kterýž nic nemá, nébrž skrze hřiech smrtedlný i sám se je ztratil a v službu ďáblovu všel jest ještě hříšník chudší neb nic získati nemuož