[40v]číslo strany rukopisuA odplata svatých, tať jest veliká, že nemuož změřena býti. Tak jest mnohá, že nemuož zečtena býti. Tak hojná, že nemuož domnína býti ani se skonati. Tak drahá, že smyslem nemuož[dh]nemuož] nemnoz postižena býti její drahost. O kteréž hojnosti a bohatství království nebeského píše se v knihách Deutronomu, kdež dí: Pán buoh tvój uvede tě do země živých vod a studnic. A na horách té země i na poli vypryskujíť se studénky, zemi obilé a vinic, v niežto fíkové a jablka zrnatá rostú i oliví, zemi oleje a strdí, kdežto beze všeho nedostatku jiesti budeš chléb tvój a všech věcí hojnost mieti budeš, a co by mělo zarmútiti, nic tam není. Jakož svatý Augustýn dí: Věčné blahoslavenstvie záleží v dvojí věci, totiž v zbavení[di]zbavení] zbawenije všeho zlého a v nabytí a v přítomnosti všeho dobrého. Neb ptáš li se, co tam jest, jináč nemuož býti odpovědíno než, což koli tam jest, dobré jest, a zlého tam nic není. A protož dí svatý Řehoř, že ničehož není jinde, což by tam sa člověk měl žádati, a nic tam není, co by ohyzdno člověku bylo. A protož dí svatý Jan v Zjevení: Nebudúť lačněti ani žiežniti viece a nepadneť na ně slunce ani žádné vedro[dj]vedro] wědro, neb beránek boží, kterýž prostřed truonu jest, zpravovati je bude a povede je k studnicém živých vod. A níže dí: Okázal mi jest vodu řeky života. Ktož žížní, poď, kto chce, vezme vodu života darmo. A ktož bude píti z té vody, nebudeť žížniti opět a budeť v něm studnice vody skákající v život věčný[dk]věčný] wiecný. Ó, přešťastná vlast, ó, blahoslavená země, kdežto buoh, všecko ve všech