[30v]číslo strany rukopisudí o jednom, kterýž slul Krisorius: Když byl nemocen a uzřel množství[cg]množství] mnozſtwij ďábluo přítomných, počal velice křičeti řka se mieti prodlení až do zajtří smrti své. Potom se obracel sem i tam, aby jich neviděl, a tu hned velikú hrózú a strachem umřel jest. Dieť o nich písmo: Zarmútili sú se všickni, kteříž sú je viděli, a bál se jest všeliký člověk. Považiž toho, ó, člověče, kterak hrozně budú mučeni, poněvadž samým pohleděním na ně duše v člověku neostane. Job o tom die: Puojdú a přijdú naň přehrozně. A svatý Bernart dí: Ó, duše má, jaký na tě strach přijde, když opustíš všecky věci, jichž přítomnost byla tobě utěšená, milé na ně vzhlédaní, obcování přívětivé, sama súci v strachu, do neznámé se pobéřeš krajiny, když proti tobě v houfích pójdú hrozné potvory tě strašíce. Ó, jaká tu hruoza bude, když se ty přehrozné a ukrutné potvory člověku[ch]člověku] clowieku ukáží! O nichž v knihách Múdrosti psáno: Proto, že blučíce ctili sú hady a zvířata zbytečně, poslal si na ně množství němých zvieřat na pomstu, aby viděli, že kto v čem hřeší, tiem bude mučen. Neboť jistě není nemožné ruce všemohúcího boha, kteráž jest stvořila okršlek zemský z ničeho, poslati ne ně množství nedvěduo neb ukrutné lvy neb zvěř neznámú plnou hněvu neb duch ohnivý z ust vydávající neb smrad dýmu neb hrozné jiskry z očí vypúštějící. Kteréžto zvěři netolik kúsaní a rány mohly je zahubiti, ale i vzezření hrozné umrtviti. Také jest Job pověděl[ci]pověděl] pawieďel o tom řka: Nepřietel mój hroznými očima na mě vzezřel jest. A v jiném