[35r]číslo strany rukopisuDáť je zajisté v oheň a červy, že pójdú hřiešní v oheň věčný. A v knihách Judit dí: Dáť zajisté oheň a červy na těla jich, aby pálena byla a čila až na věky. A opět sám dí a Izaiáš napsal: Červ jich neumře a oheň jich nebude uhašen. A v knihách Deutronomu[cs]Deutronomu] Dentronomu: Oheň zapálen bude v prchlivosti mé a hořeti bude naposledy až do pekla, totiž na věky. A Izaiáš opět dí: Kto bude moci z vás bydleti s ohněm spalujícím, kto bude moci z vás bydliti s horkostmi věčnými? A dále dí: A bude země jeho v smolu hořící ve dne i v noci, neuhasne na věky, vzejde dým jeho od národu až do národu a zpuštěno bude na věky. A svatý Jan v Zjevení dí: A ďábel uvržen jest do jezera ohnivého, do země biedy a temnosti, kdežto stín smrti a žádný řád, ale věčná hruoza přebývá. Jakož Job mluví a svatý Řehoř: Hrozným obyčejem tehdáž bude biedným bolest s sírou, plamen s temnostmi a smrt bez smrti, konec bez konce, nedostatek bez nedostatku. Neb tu i smrt vdycky jest živa a konec se vdycky počíná[ct]počíná] pociná a nedostatek nedostatku netrpí. Jakož jeden poeta dí: Smrt k cíli nepřichází, ani jistého věku dochází. Neumíť konce mieti, vždy se chystá zase počíti, bez přestání mučiti bude, vdycky skonání obnovuje. A jinde dí písmo, že tam nebude miery v mukách ani odpočinutí ani konce. A takové bude povahy člověk, že vdycky k bolesti a ku pokrmu smrti biedně se bude obnovovati. A protož dí David: Jakožto ovce v pekle položeni sou, smrt spase je. Protož poněvadž smrti pastvy bu[35v]číslo strany rukopisudú,