[24r]číslo strany rukopisuvede. Odpověděl blázen: Vieceť já věřím očím svým než tobě o tom, čehož nevidíš[bq]nevidíš] newidieſs. A tak tehdy se jest bral tú cestú rozkošnú. Uzřev to múdrý, nechtě po něm zuostati, i šel jest také za nim. A když sú šli spolu, rozehnáni jsúce zjímáni sú a do vězení jedenkaždý vsazeni. Potom stalo se jest, když král té země jeden čas přikázal všecky vězně přivésti před se, aby je soudil, mezi kterýmiž i tato dva bratry přivedena sou. A uzřevše se vespolek, tehdy múdrý řekl jest k králi: Ó, pane králi a súdce spravedlivý, velice já vám žaluji na tohoto mého bratra, že když jsme šli spolu cestú, on sa nemúdrý nechtěl mně, múdřejšímu, věřiti, abychom šli po dobré cestě, kterúž sem jemu ukazoval, ale kázal mi s sebú jíti po jakés zlé cestě, kdež sme zjímáni, protož vinenť jest mou smrtí. Tehdy blázen odpověděl řka: Ó, králi, jáť mám hodně naň žalovati. Neb jsa múdrý neměl jest tak snadně jíti za mnú, věda, že jest zlá cesta. Neb by byl za mnú nešel, já bych se byl vrátil a šel bych za ním a byl bych k tomuto vězení nepřišel. A protož vinenť jest on mú smrtí. Tehdy vyslyšev je král, učinil takové rozsúzení řka: Ty, blázne, nechtěl si múdřejšímu věřiti, a ty maje rozum šel si za bláznem, protož oba máte smrtí zahynúti. Takť bude v den soudný a při skonání světa. Když vyjdú duše z skrýší svých a těl a z hrobuo, aby přijali soud všeho, což se dopustili neb opustili. Tuť bude i tělo bláznové duše neposlušné, duše rozum majíc povolivši bláznovému tělu, obé odsúzeno a tim súdem potupeno. A proto ta výpověd hrozná slove meč s obú stranú ostrý,