[19]číslo strany rukopisumnichuov žebravých, aby ne tak klekali nestydatě po žebrotách, ale jako jest v Nornberce: hospodář, dada ve čtvrti létě čtyři penieze, mnicha žebravého do svého domu třeba li nikdy nepustí. Ale pustí klášterové, jako na Strahově, na Zbraslavi, a jinde, ješto mají některý tisíc platu, a nechce bráti mnichuov opat do kláštera, pak li vezme, ale vyhryze v malé chvíli, přátely své nadává, službu božie mešká, [11]číslo strany edicehoduje, kvaší, zastavuje zbožie, zapisuje těm klášteróm. Hodno by bylo, aby král dal vladaře k opatu, který by viděl řád neb neřád, který by tak rád viděl, aby mnoho mnichuov bylo, aby božie služba se dála řádná, a ten aby úroky vybieral k ruce opatově, a potom krále nebo jiné kněží zpravil v pravdě. A mají li málo, strhnúti jim, pak li mají kněží čtrmezcietma, to jest celé kolegium, nechati jim jich řádu s radostí. Ale proto vždy mieti svého úředníka, který by patřil, aby řád byl, aby služba božie bez meškánie se dála. Také mnich tu stvrzený, aby nebyl jinam podáván bez hodné příčiny. Také i o jeptiškách, tu pak jest pilnější stráže potřebie, aby k nim žádný nešel, ani ony nikam, leč stráží pilnú.

Desáté, potřebie jest k upokojenie této země koleje všecky napraviti. Neb se tiem země náramně pokojí, neb učenie nemuože se vésti, leč v upokojenie mysli i těla. A blahoslavené miesto jest každé, které má v svým prostředku stuol múdrosti a uměnie a sbierá vše mládež výbornějšie ze všeho světa, neb milostivý tatík i matka nelituje zbožie i peněz k synu do Prahy vydati, chtějíc, aby, jsa vyzdvižen v duostojenstvie mistrovské, v svým kraji byl jako slunce mezi menšiemi hvězdami povýšený. Z toho v Praze příslovie mnoho dobrého. Najprvé, pokoj veliký. Druhé, vyčištěnie města ode všech kacieřuov. Třetie, čest veliká a pověst daleká, pražský bakalář, pražský mistr, pražský doktor. Čtvrté, veliké