[16]číslo strany rukopisukaždému králi a kniežeti múdrost větší má býti přirozená i milostivost k nepřátelóm, nad jiné i pokora, neb tyto tři ctnosti dávají milostivost k nepřátelóm a lásku v oheň větší lásky po nepřiezni zapalují. Jakož Pán Kristus dí, že řežavé uhlé rozpaluje a shromažďuje na hlavu nepřietele a tak přiezni spojenú oba z úzkosti, z tesknosti, z nebezpečenstvie vysvobozuje. Zdá mi se dobré, by Vaše Jasnost jemu milostivě pokoje podala, zámky všecky navrátila a k tomu viec přidala a kněží, kteří jsú vás spolu svadili, oba v nenávist vezmúce, jim v jich věc[7]škrtnuto hlavu zaplatili. Nebo budete li kněží poslúchati, žádného rytieře v Čechách neostane, ani husy, prasete, nebo kuřete. Vy se budete bíti, tlouci a mordovati a oni, dobré bydlo majíce, budú se vám v kútech posmievati, a ktož bez sebe ten tam. Pakli se sami nemuožete smluviti, prositi od papeže legáta múdrého, ciesaře, krále polského, konferštuov, aby, mezi vás nahlédnúc, srovnali nesnáze. A rač sebe rád a velice ustúpiti a kněží svých již déle neposlúchati, ani své tělo, ani svého statku již viece pro ně nemrhati, ani se za ně za taras klásti. Dadiť práce dosti i ztratí jedné, aby se jich buřičuov nedoteklo. A již pro ně upadli ste v hněv a v ohyzdu všeho světa, nébrž i všie chudince pražské, která, povstane li, jehož toho Pán Buoh nedaj, tak Vaši Jasnost i s nimi strach, aby nepoklidili, že by dobře nebylo. I protož, pro Pána Boha i pro své dobré, nahlédněte a již k poslušenstvie a pospěšte. Rokycana k sobě vezmúce, jemu dobré bydlo čiňte, pět kop každý týden jemu rádi dajte na polepšenie jeho bydla, kněze Tobiáše rač dáti na