[17]číslo strany rukopisuTábor, kněze od svatého Václava do Žatce a jiné do Lún, do Hradce aneb tam, kto je rádi budú chtieti mieti. A pokojné[8]následuje škrtnuté slovo zbožie kněží vsázej zde v Praze, tak bude královstvie z božie pomocí upokojeno, jinak nic. Tak legátové spíše přijedú k Vašie Jasnosti, jinak nic.

Osmé, pro Vaše i obecní dobré, račte od papeže svého, otce milostivého, požádati múdrého legáta kardinála, který by rok, neb dvě letě vedlé boku Vašie Jasnosti seděl, sněm[k]sněm] snim uložil obojí straně, maje deset [10]číslo strany edicedoktoruov s sebú, a na ten sněm pozval rady ciesařovy, krále polského i všech kniežat okolních. Slyšíc Vaši Jasnost i pány i města vedlé nich najdú prostředek. Ale nebude li chtieti Vaše královská Jasnost s jinými králi u vieře se sjednati, tehdy daremné jest rokovánie. Pakli budete ráčiti všecko dobré, bohdá Vás potká, a což by bylo skrze ně duchem múdrosti nalezeno, to by Tvá Jasnost přijal, a potom ten legát, sedě vedlé Vašie Jasnosti, zřiedie kněží. A pro něho všickni Vaši nepřietele budú Vaší Jasnosti rádi z hrsti zobati, a kniežata rádi pojedú k Vašie Jasnosti a kupci i cizozemci. Pakli by konečně Vaše Jasnost nemienila u vieře se s jinými králi sjednati, tehdy stuoj dlúho nebo krátko, Vašie Jasnosti nelze jest královstvie obdržeti, netoliko od nepřátel, ale že chudině se steskne tak dlúho válčiti, aneb šacunky dávati, s volí papežovú i ciesařovú i všeho královstvie vzdal bych synu svému míšenskému korunu raději, nežli komu jiného kmene, nežli Tvé Jasnosti. A sám již po této veliké práci usedl bych u pokoji, slúže milému Pánu Bohu, jakž bych najlépe mohl a uměl.