[183]číslo strany rukopisudobrotu, neb se nemohl zdržeti, by své krásy, své síly, své dobroty neudělil jinému, totiž stvořenie svému. Druhé, aby rozumný člověk, vida rozličnost stvořenie, divil se moci jeho, múdrosti jeho a z každé věci bral naučenie. Třetie, aby člověk, požívaje světa a vesel jsa v skutciech božích, chválil milého Pána Boha a jemu pilněji slúžil.

Řád stvořených věcí na světě jest takový řád, že najvyší jest najčistčí stvořenie, neb truon jest jako tvář, níže méně čisté, najníže najnečistčí. Druhé, neb svrchní věci a okrslkové jsú vždy větší, držíc v sobě nižší a vždy menší. Třetie, neb každý své miesto má. Čtvrté, věci vyší jsú duostojnější než nižší. Páté, neb rozumné věci v nebi i všady řád mají mezi sebú, neb jsú pod jedniem pánem, Pánem Bohem, a to činí svornost, řád, pokoj mezi vším stvořením.

Okrúhlost světa jest okrúhlost z šesti věcí znamenaná. Najprvé, stvořil jeho jest okrúhlý slove: O, ješto nemá počátku ani konce, též svět jest jemu podoben. Druhý, neb svět má všecky věci mieti, a protože okrúhlá figura najviece v se vezme a jest najpochopnější. I proto jest světu dána. Třetie, pro hýbanie hvězd, aby okazovaly se jedno[93]číslo strany edicestajně každé krajině, a kdyby byl[bh]byl] bylo toliko dlúhý svět, druhdy by se zdálil od jedné krajiny dále nežli k druhé, i proto nebylo by z nich rozený věci všady jednostajných. Čtvrté, neb vydánie slunce na poledne, že jest najvýš a stien krátký činí a ráno a večer dlúhý, a to jest pro