dobrotu, neb se nemohl zdržeti, by své krásy, své síly, své dobroty neudělil jinému, totiž stvořenie svému. Druhé, aby rozumný člověk, vida rozličnost stvořenie, divil se moci jeho, múdrosti jeho a z každé věci bral naučenie. Třetie, aby člověk, požívaje světa a vesel jsa v skutciech božích, chválil milého Pána Boha a jemu pilněji slúžil.

Řád stvořených věcí na světě jest takový řád, že najvyší jest najčistčí stvořenie, neb truon jest jako tvář, níže méně čisté, najníže najnečistčí. Druhé, neb svrchní věci a okrslkové jsú vždy větší, držíc v sobě nižší a vždy menší. Třetie, neb každý své miesto má. Čtvrté, věci vyší jsú duostojnější než nižší. Páté, neb rozumné věci v nebi i všady řád mají mezi sebú, neb jsú pod jedniem pánem, Pánem Bohem, a to činí svornost, řád, pokoj mezi vším stvořením.

Okrúhlost světa jest okrúhlost z šesti věcí znamenaná. Najprvé, stvořil jeho jest okrúhlý slove: O, ješto nemá počátku ani konce, též svět jest jemu podoben. Druhý, neb svět má všecky věci mieti, a protože okrúhlá figura najviece v se vezme a jest najpochopnější. I proto jest světu dána. Třetie, pro hýbanie hvězd, aby okazovaly se jednostajně každé krajině, a kdyby byl toliko dlúhý svět, druhdy by se zdálil od jedné krajiny dále nežli k druhé, i proto nebylo by z nich rozený věci všady jednostajných. Čtvrté, neb vydánie slunce na poledne, že jest najvýš a stien krátký činí a ráno a večer dlúhý, a to jest pro